Z mého deníčku: Jak se Rozárka odstěhovala

Byla jsem si vždycky jistá, že budou holčičky brzy samostatné. Však je k tomu taky vedeme. Čekala jsem, že nejprve přijde usínání bez nás nebo že budou chtít vlastní postel. Že se mi ale dcera ve svých čerstvých třech letech odstěhuje, to jsem nečekala. Takže bombarduje-li vás okolí poplašnými informacemi, že si nošením nebo společným spaním rozmazlíte dítě a ono bude nesamostatný mamánek, nebojte! Čtěte dál o tom, jaká je sranda s tříletými dvojčaty..

S tou samostatností je to někdy překvapující především pro okolí, které je nezná. Holky si úplně v pohodě v restauraci s totálně dospělým výrazem a ležérně opřeným loktem řeknou, že chtějí „taky jedno pivko“. Pochopitelně tím nemyslí pivo. Ony říkají pivo čemukoli, co má bublinky, což nás mnohdy přivádí do zajímavých situací. Kupříkladu včera si Johanka hraje v pizzerii na hřišti a pak na celou restauraci svým pronikavým hláskem, který nám všem připomíná tety Petty a Selmu ze Simpsonů, volá: „Já si jenom dopiju to pivko a půjdeme, jo?“ Načež Rozárka od stolu notuje: „Pec nám spadla, pec nám spadla (…) zavoláme na dědečka, ten má velký kladivo, dá do toho čtyři rány a pak letí na pivo..“. To jsou situace, kdy nevím, jestli se mám smát, nebo rudnout a čekat, že zítra přijede sociálka.

Babička si čte v menu a Johanka sedící jí na klíně si stěžuje: „Já na to nevidím!“ Babička: „Já na to taky nevidím, to jsme dvě.“ Johy: „Vy jste dvě? My jsme taky dvě!“. Leží celá restaurace.

Tím včerejšek nekončíme.

Po cestě domů oznamuju, že si dneska budou mýt vlasy. To fakt milujou (tuhle větu čtěte s nejironičtějším nádechem, jaký zvládnete). Rozárka se nadechuje a jede: „Ne, já si nechci mýt vlasy, ty nebudeš opatrná, mě to poteče do očí, pak je budu mít mokrý a vůbec, radši bych šla už spát, jsem už hodně unavená. Víš? (…)“ Po neskutečně dlouhém a rychlém monologu na jeden nádech o tom, proč si dneska nemůže mít vlasy, říkám: „Dobře, Rozárko, dneska jsi to ukecala“. Róza fofrem kontroluje tričko: „Nic, jsem neukecala, mami!!“

Máme takovou tradici, kterou nevědomky vymyslela naše babička. Znáte to, jednou člověk něco řekne a jinak už to od té doby nejde. Holčičky, když lezou z vany, předstírají, že jsou mimina a my je neseme do obýváku, kde se osuší, blbneme a řádíme a pak se převléknou na spaní a tak dál. Rozinka je vykoupaná a zpívá: „Už jsem vykoupanáááaáááaáá, máte tady mi-mi-no, pojďte si pro mě-e-e-éé!“ Ona si totiž stejně jako Marshall z HIMYM zpívá běžné denní situace. Střídají se tedy s Johankou a mě tatínek Rózu přihrává do obýváku.

A Rozárka při sušení říká:

„Já mám tři kočky.“

Já: „A kdepak máš ty kočky?“

R: „Ve svým domě. Jmenujou se Irvoušek, Lordík a Dorinka.“

Já (překvapeně): „Počkej, ty máš dům?“

R (jako bych byla idiot): „Jo, mám, malej a bílej.“ Pro jistotu dodává: „Vy se do něj nevejdete.“

Já: „Ahaa“ Přemýšlím, co na to říct..

R to vyřeší za mě a jen tak bokem upřesňuje: „Ale zatím ho nepoužívám..jsou tam jen ty kočky..“

Já stále nevím: „Ahaa“

R: „A dva psi. Jeden se jmenuje Černej a druhej Šedivej.“

Já: „hmm..a pročpak ho nepoužíváš?“

R: „Protože je daleko a já nemám auto. Až budu mít auto, tak se tam odstěhuju.“

Já: „A my za tebou budeme jezdit na návštěvu..“

R okamžitě: „Nemůžete! Vy se tam nevejdete!“

Brzdím tedy: „Dobře, dobře..“

R: „Až vyrostu, tak tam budete moct.“

Já: „Myslíš jako že ten domeček taky poroste a my se tam pak vejdeme, jo?“

R (protočí oči): „Ale ne, vy vyrostete!“

Já jsem ztracena v dětské logice, Róza pokračuje ve své fantazii, která dostává mnohem konkrétnější rozměry: „Jsou tam věšáčky, na ty si dáte bundy..chodím kupovat chleba..a mám tam kuchyň a vařím si dobroty..když přijdu z venku, tak si umeju ruce..a ty kočky spí u mě v posteli a psi taky..taky tam mám kytky a ty zalejvám..a Johanka má taky dům, ale černej! ..“

Já: „Prosím tě, a kdy budeš velká a budeš mít to auto?“

R: „Příští tejden za chvilku minut.“

Takže moje dítě má ve třech letech naprosto jasnou představu, že se od nás odstěhuje a bude bydlet samo. Dokonce i o tom, že bude pečovat o domácnost. Já bych se toho mamánkovství fakt nebála..

PS: Na úvodní fotce holky nemají víno..mají v tom jablečný džus..a o tom, že i tříleté děti zvládnou vařit zase někdy příště.

Jestli se vám článek líbil, sdílejte ho dál! Budeme rádi!
Komentáře
  1. Terka napsal:

    Náš kluk chtěl v tom věku na vycházku „do hospody“ nebo aspoň „na Stalobeno“. Když mu muž řekl, že děti pivo nepijí, tak se na tátu podíval jak na blbýho a odpálkoval ho s tím, že si však dá „Stalobeno kakajový a to děti můžou“.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Vítejte a bavte se!
    Smějte se, inspirujte se, pojďte si povídat v komentářích, chlubit se svými výrobky na Facebooku, žijte s námi a určitě nám dejte vědět, jak se vám tady líbí!
  • Co se děje u nás doma?
    Something is wrong. Response takes too long or there is JS error. Press Ctrl+Shift+J or Cmd+Shift+J on a Mac.
  • Vaše nejoblíbenější příspěvky
  • Co nám píší čtenáři?
  • Celá naše historie
    • 2017 (13)
    • 2016 (27)
    • 2015 (102)
  • Kde nás můžete vidět?
    300x250.jpg