Sbohem, můj malý princi..

Po dlouhé době a dlouhém zvažování jsem se rozhodla, že nastal čas, abych odhalila, co se v posledních měsících odehrává v našem rodinném životě. Že je to rozumné a vlastně nutné, protože mi denně chodí spousta emailů a zpráv zakončených dobře myšleným přáním krásného zbytku těhotenství (nebo něčeho v podobném smyslu) a mě to zraňuje a já teď potřebuji všechny síly, na které mohu dosáhnout. A taky se potřebuji vypsat, srovnat si myšlenky a sebrala jsem konečně odvahu po tom, co se mi tahle slova už několik večerů honí hlavou a nedají mi spát.

Život se totiž rozhodl, že nám rozdá hodně těžké karty a otestuje, co jedna taková drobná blondýna vydrží. Říkám si, že už by to docela stačilo a v tuhle chvíli to vypadá, že se začíná situace obracet a bude mít pozitivní tendenci. Ačkoli rány na duši si s sebou poneseme už navždycky.

Příběh zkrátím, ono by to komplet vydalo už spíš na knihu. Ty malé epizody v rámci toho velkého vynechám úplně. Stačí říct, že jsou v něm hodně nepříjemné a kruté momenty, ale i velké množství krásných chvil plných lidskosti, lásky a velkého pochopení. Některé scény jsou jak z blbého amerického filmu. A já se snažím tím vším proplouvat s pokorou a beze vzteku nebo sebelítosti, se zdravým rozumem a vztyčenou hlavou. A taky s optimismem a humorem. Byť bych tomu nevěřila, tak i v těch nejtěžších situacích se dá najít spousta sil v drobnostech a úsměvu.

Je to tři měsíce, co mě začalo bolet za krkem. Tou dobou jsem byla ve třetím měsíci těhotenství a začala mě opouštět únava a já se pustila znovu do práce a všeho dalšího s plnou vervou. Jenomže to bolení za krkem ne a ne povolit. Protože jsem chtěla být fit k porodu, tak jsem začala chodit k fyzioterapeutce. Po cvičení se mi vždycky ulevilo na pár dní a já jsem nic víc neřešila. Pak se mi ale přestalo ulevovat a bolest se stala trvalou součástí života a byla dost slušná. To už jsem si poručila a šla k praktickému lékaři, aby mě poslali na ultrazvukové vyšetření. Počítala jsem s tím, že mi řeknou, že jsem hysterka a že mám namožený sval a dělám z toho vědu. Jenomže ultrazvuk odhalil uvnitř svalu cystický útvar o docela velkých rozměrech a radiolog doporučil magnetickou rezonanci. Tu mi v těhotenství napoprvé odmítli udělat, ačkoli se dělat může, dokonce se někdy dělá i přímo miminku, jak jsem se později dozvěděla. Nedala jsem se a vyšetření jsem si vydupala. Chtěla jsem být v klidu a bála jsem se, že bych třeba malého nemohla po porodu kvůli bolesti nosit, nebo že by mě mohla čekat nějaká operace a my bychom museli být bez sebe, radši jsem to chtěla mít vyřešené co nejdříve. A taky se mi bolesti stupňovaly a já si nedokázala představit, jak bych fungovala s velikým břichem, holkami a přestávala jsem to fyzicky zvládat. Termín lékaři objednaného vyšetření by býval byl minulý pátek, ale tady zasáhla moje druhá maminka a našla možnost vyšetření v dřívějším termínu (za tři dny a ne za skoro dva měsíce). A to mi naprosto vážně zachránilo život.

Na rezonanci už bylo zřejmé, že jde o nádor, ale ještě stále jsem nevěděla, jestli je nebo není zhoubný a říkala jsem si, že by přece miminko nevzniklo v takhle nemocném těle. Ale jisté bylo, že je ten útvar na hodně blbém místě. Pak už bylo všechno neskutečně rychlé. Tedy přesněji řečeno od té chvíle, kdy se mnou začala zabývat Motolská fakultní nemocnice. Následovala další rezonance, biopsie (už také druhá), CT, rentgen, … A každé z těch vyšetření ukazovalo, že je situace o kus vážnější, než se zdálo předtím. Po týdnu byla na nohou půlka Motola a přednostové spondylochirurgie (tam se operuje páteř), gynekologicko-porodnického oddělení, molekulární medicíny a onkologie se svými týmy řešili jednu malou těhotnou Dandovou a jak jí zachránit život.

Je to málo přes čtrnáct dní, co jsem se dozvěděla, že je nádor zhoubný a navíc dost neobvyklý a agresivní a že v tuhle chvíli jde pravděpodobně operovat celý. Tou dobou už jsem přestávala chvílemi cítit prsty levé ruky a věděla jsem bez nejmenších pochyb, že ta potvora rychle roste a to směrem k páteři. Bylo to už i dost vidět. Začínala jsem se obávat, že nás osud postaví před otázku: já nebo malý? Holky bez maminky s bráškou nebo s maminkou bez brášky? A ono na to opravdu za pár dní došlo.

Neskutečně oceňuji profesionalitu všech (kromě jedné výjimky), se kterými jsme v té době mluvili. Nikdo nás netlačil žádným směrem, věděla jsem, že tohle je jenom moje rozhodování a že je svobodné. A když jsem si vyžádala, že abych se mohla rozhodnout, tak potřebuji mluvit se všemi zúčastněnými odborníky (rozumějte primáři jednotlivých oddělení) a klást jim další otázky (byť informací o stavu věcí jsem měla dostatek), tak si na mě opravdu všichni našli čas a trpělivě vše odpověděli. Při tomhle hukotu, který tu pozoruji, muselo být na hranici nemožného takovou schůzku takhle narychlo zařídit.

Z toho, co jsem se pak dozvěděla, vyplývalo, že opravdu stojíme před rozhodnutím, jestli budou zachraňovat mě nebo miminko a že šance tak nebo tak nejsou velké a že zachránit oba by bylo o tom se spolehnout na zázrak. Nebudu zabíhat do podrobností a okolností, které vedly k tomu, že jsme se rozhodli ukončit těhotenství, aby mohla proběhnout moje operace. To je příliš osobní a příliš bolestné a já nechci vzpomínat na zoufalou bezvýchodnost té situace. Jak jsem se snažila dopátrat něčeho, co by poskytlo pár týdnů času a jak ta řešení padala z mnoha důvodů pod stůl. Stačí říct, že kdyby šlo o první těhotenství a my neměli doma ty dvě naše malé velké lásky, které si nezaslouží vyrůstat bez mámy, tak by rozhodnutí bylo jiné. A já bych se pravděpodobně nedožila konce tohohle roku.

S tímhle teď budeme muset žít a pokud možno se s tím smířit. Se svým malým chlapečkem jsem se rozloučila, požádala ho za odpuštění, že jsem ho nemohla ochránit. Ale hlavně jsem mu z celého srdce poděkovala za to, že k nám tenhle malý princ přišel, aby holčičkám zachránil maminku. Je to jejich malinkatý hrdina a strážný anděl. Nebýt jeho, tak jsem celou situaci určitě řešila o mnoho týdnů později a nespěchala na lékaře a proces vyšetření by se táhl o několik týdnů déle. Znám se na to příliš dobře a vím, že by to tak bylo. Takhle jim budeme celý příběh vyprávět a budeme malému chodit děkovat na nějaké krásné a příjemné místo, které mu najdeme.

Prosím, respektujte to, že jde o nás, ne o vás a nepátrejte a nesnažte se vžít do naší situace a sdělit, co byste v takové chvíli dělali nebo nezkoušejte hledat nějaká další řešení, věřte, že není okolnost, kterou bychom nezvážili a úhel pohledu, kterým bychom se nedívali a otázka, kterou bychom si nepoložili. Já jen všem přeji, abyste nikdy nemuseli nic podobného prožít, protože si neumím představit o mnoho obtížnější situaci a vy si to přejte také. Pohlaďte radši svá bříška, polibte své děti a blízké a řekněte jim, že je máte rádi 🙂

Rozhodla jsem se dát veškeré síly do svého uzdravení a věřila, že všechno musí klapnout, aby tohle celé nebylo zbytečné. Že zkrátka je na čase, aby se ty pověstné misky vah začaly naklánět na druhou stranu. Přesto jsem měla veliký strach. Ono není jednoduché poslechnout si, že půjde o naprosto extrémní operační výkon, při kterém je velké riziko úmrtí nebo částečného ochrnutí, ovšem dává největší možnou a vlastně jedinou naději. Nebo pak sdělit manželovi svá přání v případě úmrtí a dát dohromady vše potřebné. Napsat dětem dopis na rozloučenou a vědět, že si vás asi nebudou pamatovat. Bylo by ale zbabělé a nefér tohle neudělat.

Ale myslím, že jsem to ve finále minulou středu měla lehké. Manžel a rodina si prožívali daleko krušnější chvíle než já. Já si šest hodin pospala na sále a pak ještě dvě na ARU a probudila jsem se vylepšená o titanové šrouby v krční páteři a celá pohyblivá a bez nádoru. Teda abych byla úplně přesná, mírně mě brní levý palec..ale oni těch šest hodin opravdu prožili.

Za to, že jsem naživu a hybám se, vděčím profesoru Štulíkovi a týmu z jeho kliniky. Když se na mě byl po operaci podívat, tak jsem nevěděla, jak honem vykoktat poděkování a on na to jen odpověděl: „Ale jo, rádo se stalo..“ Člověk jako je on se moc často nepotká. Všem patří můj obrovský vděk a obdiv. Na klinice je sehraný tým profesionálů, kteří nezapomněli, že jejich pacienti jsou lidé s city. Od pomocného personálu po lékaře.

Cítím se moc dobře a dneska už i jako člověk, chodím, mám oblečení, které má i zadní stranu, vede že mě už jen jedna hadička, jsem téměř bez léků na bolest a fit. Popravdě se každý z místních diví, že jsem po tolika zákrocích a pouhých pět dní po tom obrovsky složitém v takovém stavu.

Nevěřím, že je to náhoda, ale výsledek toho, že jsem pevně rozhodnutá být v pořádku a myšlení má velkou sílu. A taky toho, že o svá těla doma pár let dbáme. Však mě prohlídli od hlavy k patě a závěr je takový, že jsem fakt obrázek chodícího zdraví, až na ten malý detail. To jen tak pro ty, kdo by si řekli, k čemu mi byla dobrá zdravá strava, když jsem stejně dostala rakovinu.

Cesta za uzdravením ještě nekončí, čeká mě ještě jedna operace páteře, při které mi vyndají trochu víc obratlů a přidají o trochu víc titanu. A taky onkologická léčba. To je zatím ve hvězdách, jak kdy a co konkrétně.

Víte ale, čeho si na celé situaci nejvíc vážím? Svého muže. Který je neuvěřitelně statečný, neochvějně mi stojí po boku a je mi opravdovou oporou. Bez nejmenších problémů zvládá korigovat chod domácnosti a starat se o obě holčičky. Je skvělý táta a já vůbec nemusela pochybovat, že se dokáže o děti postarat a věděla jsem, že v tom nebude tápat. Nemusela jsem mu dávat žádné instrukce, protože odjakživa sdílíme péči o domácnost rovným dílem. O holčičky byl zvyklý pečovat od miminek a ví všechno. Umí jim i sobě uvařit. Teda jenom jsem upozornila, že je potřeba jim měřit nožičky, aby jim nebyly malé boty. Nic víc. Nemusela jsem nic řešit, ničím se stresovat. A ani on není z té nové role moc rozhozený, protože ji zkrátka zvládá bez potíží. Mohl by to teď mít o mnoho těžší, kdyby se musel všechno učit a já mu měla všechno diktovat. Asi by to bylo i hodně nepříjemné. Tápající tatínci jsou vtipní možná ve filmu, v realitě ne..

Jestli máte, milé dámy pocit, že máte doma chlapa, který tak trochu (nebo i dost) ignoruje péči o rodinu a vás to mrzí a trápí, dejte mu tohle přečíst, ať si zkusí představit, že je v kůži mého manžela. Už měsíc je na všechno sám a nechybělo moc a mohlo to tak být napořád. Člověk má tendenci si myslet, že ho nic podobného nemůže potkat. Já si to myslela taky. Víte, milí pánové, co vaše děti snídají a obědvají? Umíte jim to uvařit? Víte, kde mají oblečení a dokážete ho vyprat tak aby přežilo? Víte, kde koupit nové až z něj vyrostou? Víte, jaká je jejich oblíbená hračka a dokážete je uspat? Umíte je utišit když pláčou nebo se s nimi smát a hrát si? Zkuste si sem tam víkendu prohodit role, uvařit, i vaše žena má nárok na odpočinek a uděláte jí tím radost.

Další svatozáře patří i celé naší rodině, která se v tuhle chvíli semkla dohromady a že všech sil pomáhají mému muži, aby mohl v některých dnech chodit do práce a holky nemusely předčasně do jeslí nebo školky a být s cizími lidmi. Zjistila jsem, že mám druhou mámu a druhého tátu. Moc si vaší pomoci vážím, jsem vám vděčná, že mi o ty moje lásky pečujete a že si ten můj báječný chlap může trochu odpočinout, protože tohle je situace, kterou by bez vaší pomoci bylo skoro nemožné zvládnout z mnoha hledisek a já mám o něj starost. Aby mi chudák zatím nezešedivěl.. vždycky jsem si myslela, že to já budu někdy opora někoho jiného a hele..

No a já, která si vždycky všechno musela udělat sama nebo minimálně zkontrolovat a následně zkritizovat se učím přijímat pomoc a zvyknout si na to, že svět se točí i bez toho abych na něj dohlížela. A já si tu dělám plány do budoucna a začínám se nudit..

Držte mi palce, ať jsem brzy fit a můžu zase vidět a přitulit ty svoje princezny.

*Jantar*

PS: Omlouvám se všem, že toho nejlepšího chlapa pod Sluncem jsem vám vyfoukla 😉

A připojuji aktuální foto..jsem dost ráda za no poo metodu, musím říct 🙂

Jestli se vám článek líbil, sdílejte ho dál! Budeme rádi!
Jantar Dandova
Maminka dvojčat, co se učí za pochodu a ráda se o ten proces dělí s ostatními. Snaží se o ekologický přístup k okolí, zdravý životní styl a celkově návrat k přírodě. Sem tam něco tvoří. Někdy se jí to daří, někdy ne. Na začátku roku 2015 založila blog Back on Trees a o svých pokusech píše veřejně. Pracuje jako lektorka nošení dětí a látková poradkyně, má vzdělání v oblasti psychomotorického vývoje kojenců.
Komentáře
  1. Anonymní napsal:

    Moc mě mrzí co jste jako rodina museli prožít a prožíváte,ale věřím,že vše se v dobré obrátí a posílám hodně sil do dalších dní.Ať už nemusíte nikdy nic takového řešit.Opatrujte se a vše dobré,Míla

  2. Děkuji za vaši sílu. Člověka to donutí se na svou situaci kouknout jinak.
    Děkuji za něj, že se rozhodl vám zachránit život, takových správných lidí jako vy si neuvěřitelně vážím.

  3. Anonymní napsal:

    Teda, to držím palce! Delší dobu jsem nevěděla, co se děje, nedostala jsem se ke čtení blogu a tohle mi vyrazilo dech.
    Pokud ti to alespoň trošku pomůže, myslím, že bych se v takové situaci rozhodla stejně.
    Asi se odpoledne usmířím s mužem, který mě už několik dní neskutečně vytáčí 🙂

  4. Na tohle ani není moc co říct, snad jen popřát spoustu sil, ať jste brzy u svých princezen a užíváte si je spolu s manželem. Máte můj obdiv.

  5. Anonymní napsal:

    Velmi vam drzim palce aby uz vsetko islo spravnym smerom. To rozhodovanie muselo byt strasne. Urobila by som urcite to iste pre blaho deti, ktore tu uz su… Zuzana.

  6. Zuza J. napsal:

    Jsem tak ráda, že Tě znám osobně! Tak velkého člověka nepotkávám denně. Posílám s celou rodinou moc a moc sil! Samozřejmě tu bulim jako želva 😀

  7. Anonymní napsal:

    Držím silno palce Jantar! Mám 2-mesačných chlapcov dvojčatá a ste pre mňa veľkou inšpiráciou, z ktorej stále čerpem.

    Monika

  8. Zuzana napsal:

    Jantar, mrzí mě, čím vším jste si museli projít a přeju vám všem spoustu sil, které ještě budete potřebovat. A díky za tento článek, uvědomila jsem si lépe, co je v životě to podstatné…

  9. Preji Vam hodne zdravicka a vase rodine hodne sil, at jste brzy vsechny pohromadce <3

  10. Preji Vam hodne zdravicka a vase rodine hodne sil, at jste brzy vsechny pohromadce <3

  11. Zlita napsal:

    Jsi skvělá, bojuj. Myslim na vás!
    Zlita

  12. Unknown napsal:

    Drž se, Jantarko ♥

  13. Katka napsal:

    Pavli, přeji hlavně hodně sil, ať si brzo se svými holkami a manželem, oni ti to všechno vynahradí. Také jsem si prožila ztrátu, za dva dny to bude dva roky, za to mám teďka dvě holčičky, které mi to všechno vynahradí. Tvojim článkem jsem si i něco uvědomila, takže moc děkuju 🙂 <3

  14. Lenka napsal:

    Drzim vam pesti a posilam spoustu sil do vaseho boje. Mrzi me, ze jste prisli o chlapecka.
    Drzte se! Myslim na vas!

  15. <3 a kde je ta fotka? 🙂 <3

  16. Káťa Rudleová napsal:

    Pájo, posílám velké objetí..vzpomínám na tebe a držím palce, co se dá…

  17. Pavlínko, hodně mě vzalo, když jsem se dozvěděla, co se Vám stalo. Mám vás všechny moc ráda, jste má rodina, lidé, kterých si moc vážím. Do tvé operace se mnou nebyla řeč, chudák Honza. Když mi řekl, že vše dobře dopadlo, ulevilo se mi. Máme rodinnou anamnézu rakovina, hodně se nám v naší rodině toho stalo, asi proto mne to tak sebralo, jsem asi přecitlivělá. Vím že nejsme pokrevně příbuzné, ale to nemění nic na tom, že pro mne jsi ty i ostatní má rodina. Dnes jsem našla odkaz na Tvůj blog s příběhem. Stačil mi nadpis a já musela odejít od Kompu, uklidnit se, vybrečet se. Honza mezitím četl Tvůj příběh a plakal. Pak jsem nabrala sílu a přečetla si to, co jsi napsala. Pavli, jsi neskutečně odvážná a úžasná žena i matka. Moc vám všem držíme pěsti štěstí, myslíme na vás stále a i když jsme od vás daleko, pro nás jste stále blízko.Máme vás moc rádi..

  18. sugarlump napsal:

    Je mi to moc líto, ale udělala jsi to nejlepší, co v danou chvíli šlo, udělala bych to samé ! Držte se ! Myslím na vás ! Ať už je jen dobře.

  19. Anonymní napsal:

    Děkujte Bohu, že Vám dal tu vnitřní sílu,skvělého manžela a celou rodinu. A že tu jste a budete dál. Velký obdiv a přání, aby další životní běh už byl jen pokojný a úsměvný.

  20. Propre Piaf napsal:

    Silná žena, velká bojovnice. Respekt. Držím palce, ať už jste všichni spolu.

  21. veronika vanya napsal:

    Jantar…tak smutný příběh az je mi z něj ouvej..žít život na zemi je občas tak těžký.kéž Ste brzy zdravá a v plně síle.dejte vědět:)

  22. veronika vanya napsal:

    Jantar…tak smutný příběh az je mi z něj ouvej..žít život na zemi je občas tak těžký.kéž Ste brzy zdravá a v plně síle.dejte vědět:)

  23. Silente napsal:

    Posílám hodně síly, jsi úžasná Ty i Tvá rodina.

  24. Anonymní napsal:

    Klobouk dolu, jste silná a úžasná žena.
    Přeji vám i rodině hodně pozitivní uzdravovací síly do dalších let.

  25. Barča a Míra napsal:

    Běžně články nekomentuju, ale chci vám aspoň popřát hodně sil! 🙂 B.

  26. Anonymní napsal:

    Přeji Vám i celé Vaší rodině jen to nejlepší. Ať Vás síla doprovází a ať Vás v životě čeká už jen to dobré. Držte se!

  27. Natalya napsal:

    Drzim palečky moc a jste uzasne silna! ! FN Motol je pro mne rovněž všechno,Doktor Vaculík a další uzasni lide z neurochirurgie menu synkovi před rokem zachránili život kdy naděje byla 50/50. Smekám před nimi jako specialisty i jako před lidmi.

  28. Natalya napsal:

    Drzim palečky moc a jste uzasne silna! ! FN Motol je pro mne rovněž všechno,Doktor Vaculík a další uzasni lide z neurochirurgie menu synkovi před rokem zachránili život kdy naděje byla 50/50. Smekám před nimi jako specialisty i jako před lidmi.

  29. Přeji hodně zdravíčka a třeba na Vás ještě nějaká dušička ve vesmíru čeká 😉
    Jinak během čtení se mi vkrádala jedna myšlenka, podložená, Bohužel, osobní zkušeností. Někdy není rozhodování "maminka NEBO miminko". Někdy můžeme být šťastní, máme-li vůbec možnost volby. Náš extrémě nedonošený andílek odešel sám deset dní po porodu. Já se naštěstí fyzicky i psychicky zotavila a už dva roky mám, sic taky nedonošenou, ale zdravou, šikovnou a krásnou holčičku.
    Přeji hodně sil a brzký návrat do pohody (i když vždycky mráček v mysli zůstane).

  30. Unknown napsal:

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

  31. Ivka Z napsal:

    Jantar posilam energii.;) Drž se holka..ty to ale bez pochyb zvládneš..��

  32. Anonymní napsal:

    Hodně sil a do budoucna už jen zdraví! Míša

  33. Anonymní napsal:

    Ach jaj! Myslim na vas a zelam vam skore uzdravenie tela aj duse! Som si ista, ze vas maly princ sa na vas z neba usmieva!

  34. Jantar Dandová napsal:

    Nešla nahrát na tabletu, no 😀

  35. Anonymní napsal:

    Je mi to moc líto, co vás potkalo. Z osobní zkušenosti vím, co rakovina dokáže…Vaši maminku znám od malička, byly jsme kamarádky, mám ji moc ráda, je to úžasný člověk a jelikož čtu váš blog, tak vím, že i vy jste určitě úžasný člověk. Obdivuji vaši sílu, s jakou celou situaci zvládáte a přeji hodně sil a moc štěstí, ať vše dobře dopadne. Hana Kosová.

  36. IVA K. napsal:

    Ctu clanek uz snad po desate a porad nemuzu uverit 🙁 posilam myslenku a spoustu energie..! Vesmir si s nami nekdy podivne zahrava a silnym lidem nalozi hodne 🙁 preji z celeho srdce, at je vam lepe a tato kapitola daleko za vami!

  37. Pavli, myslim na Tebe ve svych motlitbach, posilam pevne vrele objeti a 2 uslintane a vasnive pusy od dvojcat z Pardubic

  38. Pavli, myslim na Tebe ve svych motlitbach, posilam pevne vrele objeti a 2 uslintane a vasnive pusy od dvojcat z Pardubic

  39. Týna napsal:

    Znáte blogerku jménem Krkavčí matka? V něčem jste si podobné. Taky psala o tom, jak dělá věcí jinak a pak ji do toho přišla životní ťafka. A nyní dost otevřeně píše i o té ťafce. Jste moje hrdinky – ne pro to, co se vám stalo, ale pro to, jak to dokážete poctivě a dobře odžít. Přeju hodně sil na nelehké cestě.

  40. Unknown napsal:

    Ahoj Jantar, si skvelá

  41. Katka napsal:

    Přeji Vám ať se co nejrychleji dostanete domů. Ať jste se svými holcickami a manželem, tak dětská obětí a prituleni je ten nejlepsi a nekrásnější lék. A toho nyní potřebujete poradny kus.
    Jak už jste psala " Skvělé věci jsou lepší vickrat", tak se omlouvat nemusíte těch skvělých chlapů je na světě víc!!
    Přeji mnoho sil. Jste mou inspiraci.
    Za vše Vám děkuji
    Katka

  42. Anna Kwiatek-Kucharska napsal:

    Jste silná a přeji vám ať už bude jen lepší.
    Je mi velmi líto, že jste muselí zvladnout takovou zkoušku, těším se ale, že jste taková skvěla rodina.
    Myslím, že ti chlapi dokážou víc než se běžně očekava. Můj je také docela škovný ;).

  43. Anonymní napsal:

    Držím pěsti a posílám pus :-*
    Anička

  44. Anonymní napsal:

    Obdivuji, jak jste silná a věřím, že vám bude už napořád svítit slunce. A to, že máte kolem sebe tak skvělé lidi, není náhoda, vy si to zasloužíte. Držte se! Irena

  45. Anonymní napsal:

    držím palce a přeji hodně sil a štěstí 🙂 sepsat to dalo zabrat ale při čtení tady bulím a říkám si že tohle je jako špatný vtip… klobouk dolú a moc přeji už jen to dobré 🙂 Romana

  46. Anonymní napsal:

    To je velmi silný příběh a rozhodnutí, které jste udělala, bych ani jako maminka čtyř dětí asi udělat nedokázala. Možná bych se snažila těhotenství za každou cenu prodloužit o pár týdnů a dát chlapečkovi naději, že přežije předčasný porod. Možná by to dokázal, možná by děti přišly o mámu … máte mou obrovskou úctu za to, co jste dokázala. Lucka

  47. Katka napsal:

    Přeji Vám ať se co nejrychleji dostanete domů. Ať jste se svými holcickami a manželem, tak dětská obětí a prituleni je ten nejlepsi a nekrásnější lék. A toho nyní potřebujete poradny kus.
    Jak už jste psala " Skvělé věci jsou lepší vickrat", tak se omlouvat nemusíte těch skvělých chlapů je na světě víc!!
    Přeji mnoho sil. Jste mou inspiraci.
    Za vše Vám děkuji
    Katka

  48. Pavli moc na Tebe a Tvou rodinu myslim ❤ opatruj se a NEDEJ SE! Verim ze to zvladnes a s tou mrchou osklivou se poperes a budes vitez. Maly princ na Vas kouka z nebicka i nam ve ctvrtek odletel andilek do nebicka. Drz se a mnoho sil, posilam objeti ⚘

  49. Anonymní napsal:

    Přeji brzké uzdravení.B.

  50. Munot Blick napsal:

    Při čtení mi ukápla nejedna slzička… smutku, radosti i dojetí!
    Mám vás moc ráda a doufám, že vás za měsíc budu moct všechny pevně obejmout!
    Jste skvělí a já jsem šťastná, že někoho jako jste vy, můžu nazývat svými přáteli. Posílám pusy plné sily a energie :-*

  51. K. Blahova napsal:

    Ať jste zdravá a stále tak silná, láska kolem ať zůstává a roste. Posílám objetí.

  52. Škoda, že nejste schopná respektovat, co je v příspěvku napsáno. Málokdo by dokázal být tak silný a svůj příběh sdílet a ještě být inspirativní.

  53. Anonymní napsal:

    Jste úžasná ženská, moc na Vás i celou rodinu myslím.
    Helena P.

  54. Anonymní napsal:

    V prvé řadě Vám i celé Vaší rodině přeji hodně sil! Pak samozřejmě Vám brzké zotavení! Moc na Vás myslím a držím palce – také jsem bohužel měla nádorové onemocnění, naštěstí ne tak agresivní. A vím, že pozitivní myšlení a vůle uzdravit se Vám určitě jen pomůže, tak bojujte dál i když je to někdy vyčerpávající!
    Takovou volbu, jakou jste si musela projít Vy, bych skutečně nikomu nepřála. Jste neskutečně silná osobnost a já si moc vážím toho, že i takovéhle osobní věci sdílíte.
    K manželovi velmi gratuluji – taková podpora a to, že je schopen plně zaskočit rozhodně není samozřejmé!
    Romana

  55. Anonymní napsal:

    Obrovska skuska a vam obrovska pochvala za to, ako to cele zvladate. Na pomoc vam prisiel maly anjel – vas hrdina. Jemu patri vdaka za vasu druhu sancu v tomto zivote. Nech vas sprevadza Laska. <3

  56. Anonymní napsal:

    Obdivuji Vasi statecnost! Drzte se! Jste vyjimecna zena!

  57. Anonymní napsal:

    Jantarko, jsi úžasná. Takhle pozitivní přístup a skvělou podporu, to je skvělé. Jen doufám, že tě ostatní příliš neobšťastňují názory na to, jak by se rozhodli jinak, myslím, že je super, že tvému muži zůstala silná žena, holčičkám maminka, mamince dcera… A malý princ vás někde sleduje a kouká na vás. Já jsem za svůj potrat vysadila malou vrbu a pokaždé, když k ní zajdu, si vzpomenu, jak to bylo super se svým malým nenarozeným objevovat šílenosti těhotenství.

  58. Anonymní napsal:

    Myslím na vás a přeji hodně sil celé vaší rodině. Lenka

  59. Těžko najít vhodná slova. Moc vám přeji šťastný konec a doporučuji poslechnout si na youtube DušeKa – J. Dušek a Vladimír Kafka – člověk, který zachránil už stovky těžce nemocných lidí, mnoho z nich mělo dle lékařů jen pár týdnů života před sebou. Držím palce

  60. Eva B. napsal:

    Jantar se rozhodla tak, jak to pro ni bylo v dané chvíli nejlepší! Nikdo tu nejsme od toho, abychom ji za to soudili. Opravdu není vhodné sem psát, co byste se snažila udělat vy 🙁 Ale naštěstí to nemá s Jantar nic společného, je to jen a jen vaše vizitka, že o tom máte potřebu jí psát.

  61. Zina Lacková napsal:

    Posílám Vám lásku upřímný obdiv.
    Nesmírně si Vás vážím.
    Zina

  62. Anonymní napsal:

    Jantarko, Vy to zvládnete!

    Katka

  63. Unknown napsal:

    Jantar, díky za sdílení tohohle extrémně těžkého období. Díky za to přání, abychom tím nemusely procházet. Muselo to být nevypověditelné…
    Myslím na tebe od teď pořád, jsi v mých modlitbách. Ty a tvoji milí. Všichni.
    Pusu. A ať to stálo za to… Markéta

  64. Anonymní napsal:

    Strašně moc držím pěsti a obdivuji Vaši odvahu, odhodlanost, pozitivitu!!! Není to při takovéto nemoci vůbec samozřejmost…

  65. Katerina Cerna napsal:

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

  66. Dominika napsal:

    Dobrý den,

    na Váš blog jsem narazila teprve před pár dny, když jsem si hledala informace o metodě no poo. Děkuji Vám za sdílení Vaší zkušenosti. Budu v modlitbách moc myslet na Vás i Vaši rodinu a přát Vám sílu a mnoho zdraví.

    Dominika

  67. Nikola Palková napsal:

    Teda, málo co mě dostane, životem jsem obouchaná ale tys mě trochu dostala. Asi to bude tím, že profesoru Štulíkovi také vděčím za mnohé, záchranu života nevyjímaje. Je to opravdu velký člověk na svém místě. Důležité je, že jsi tu zůstala jako máma. Každý mámě své strážné anděle, jen někdy mají zajmavé podoby, a když se nám zdá, že si s náma život hraje a zkouší nás, věřím, že ví co dělá a proč ❤️

  68. Unknown napsal:

    Tento komentář byl odstraněn autorem.

  69. Kliřizna napsal:

    Musim priznat, ze me dlouho neci osud tak nerozplakal!
    Pred deseti lety, v mych 20, jsem zazila neco podobneho. Teda, jineho, ale podobne to je. Mela jsem karcinom ovaria a nasledky si nesu doted, ale jsem ziva!
    Preji Vam strasne moc sil a odvahu, tu nepotrebujete, te mate velikou hromadu!S vasim pristupem budete zanedlouho v poradku. Verim tomu!! Dulezite je, nepropadat panice;)

    Slecna, ktera Vam vozila nejlepsi pizzu na svete 😀

  70. Kliřizna napsal:

    Musim priznat, ze me dlouho neci osud tak nerozplakal!
    Pred deseti lety, v mych 20, jsem zazila neco podobneho. Teda, jineho, ale podobne to je. Mela jsem karcinom ovaria a nasledky si nesu doted, ale jsem ziva!
    Preji Vam strasne moc sil a odvahu, tu nepotrebujete, te mate velikou hromadu!S vasim pristupem budete zanedlouho v poradku. Verim tomu!! Dulezite je, nepropadat panice;)

    Slecna, ktera Vam vozila nejlepsi pizzu na svete 😀

  71. Anonymní napsal:

    Moc silny pribeh,brecim tu jak male decko :'( Posilam mnoho sily, slunicka a zdravi ♡♡♡

  72. tereza babkova napsal:

    Jste moc statečná a silná! Ze srdce přeji, ať je těch sil pořád dost a ať jste v pořádku. Moc se mi líbí Váš pozitivní přístup, myslím, že to dělá hodně. Držte se!

  73. Anonymní napsal:

    Přeji Vám mnoho sil, zdraví i štěstí! Vždycky jsem koukla na Vašem blogu jen jak se oblékat při nošení miminka a teď na mě vyskočilo na facebooku i jiné Vaše téma… Držím palce a díky Vašemu psaní o muži, si i já víc musím vážit toho mého, který je také naprosto báječný! Díky za ně 🙂 Lenka

  74. Aneta Würzová napsal:

    Držíme s holčičkama všechny pesticky Moc Vam dekuji za kurz vazani satku pro dvojcatka,nikdy na vas nezapomenu 😉 jste silna zena a uzasna maminka 🙂

  75. Frankie napsal:

    Vážená a milá paní Pavlo, tuto noc jsem náhodou (?) objevila Vaše stránky (vůbec nejsem brouzdací typ a kromě vyřizování emailů jsem na netu strašně málo) … když jsem dočetla Váš příběh, brečela jsem a nedalo se to zastavit…. musela jsem se jít modlit a usnula jsem až nad ránem. Dál Vás ponesu na modlitbách a přeji Vám, aby do Vašeho života přišel průlom a uzdravení 🙂
    Věřím, že dál bojujete a snažíte se hledat ta nejlepší rozhodnutí. Kdyby bylo zapotřebí mít nezávislý pohled onkologa, ozvěte se – můj manžel „dělá klasiku i alternativu“ bez ohledu na to, zda na tom farmaceutická firma vydělá či ne (má atestaci na klinickou i radiační onkologii)

  76. Marketa napsal:

    Preji Vam brzske uzdraveni. Cloveka s tak silnou vuli jsem jeste nepotkala. Jste pro mne velkou inspiraci a preji Vam jen to nejlepsi. Marketa

  77. kl napsal:

    Fuj, tohle jsem musela číst na etapy, nechci si to ani představit. Držte se!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Vítejte a bavte se!
    Smějte se, inspirujte se, pojďte si povídat v komentářích, chlubit se svými výrobky na Facebooku, žijte s námi a určitě nám dejte vědět, jak se vám tady líbí!
  • Co se děje u nás doma?
    Something is wrong. Response takes too long or there is JS error. Press Ctrl+Shift+J or Cmd+Shift+J on a Mac.
  • Vaše nejoblíbenější příspěvky
  • Co nám píší čtenáři?
  • Celá naše historie
    • 2017 (13)
    • 2016 (27)
    • 2015 (102)
  • Kde nás můžete vidět?
    300x250.jpg