Vaše přání a vzkazy a co já na to :)

Milí čtenáři, moc děkuji za vaše podněty, otázky i milé a povzbuzující vzkazy ze soutěže o Mini Mei Tai! Jsem ráda, že vám dělám radost, nebo třeba dodávám odvahu. Pokusím se vytrvat a splnit většinu vašich přání 🙂
 
Teď k tomu, o co jste si napsali..
Hodně z vás by rádo vidělo další návody na šití. Nafocený mám návod na úplně jednoduché (ale pěkné) dětské mikinky, „jen“ dopíšu texty a během pár dní ho zveřejním. V plánu mám spoustu dalších věcí, ovšem netuším, kdy je dokážu zrealizovat. Taky mám v plánu naučit se vyrobit střihy k vytisknutí 🙂
Spousta otázek nebo přání souvisí s dětmi a jejich výchovou:
 
Další recepty a strava dětí. Tady mám problém, že mám málo fotek. Prostě to sežereme dřív, než si stihnu vzpomenout, že bych mohla vzít do ruky foťák. Mám doma dva otesánky. Jeden příklad za vše. Hrajeme si s „oblékacími“ medvídky, kteří mají vyměnitelné obličeje s různými výrazy. Medvídek se zrovna usmívá, a tak se ptám Rozárky: „Proč myslíš, že se medvídek usmívá? Má radost?“ Róza bez zaváhání: „Dostal papání!“
Taky padl dotaz na pečení chleba. Upéct ho umím. Dokonce i lidem chutná. Ovšem už jsem zvládla zahubit nejeden kvásek, a tak bych si sama k sobě pro rady nechodila 🙂 Na to jsou tu jiní šikulové – třeba Maškrtnica (tady) nebo Pavla v troubě (tady), podle které jsem pekla chleba dokud jsem měla čas dělat hnětený.

Pak se ptáte na to, jak zabavit děti, na nápady na hračky nebo montessori pomůcky. Nad tím se zkusím zamyslet a něco šikovného sepsat. K svátkům teď holčičky dostaly několik nových kousků, které se obrovsky ujaly, tak minimálně to. Je ale fakt, že mnoho hraček doma nemají a myslím si, že i to je důvod, proč si s nimi opravdu hrají. Nerozptyluje je počet a nové podněty, ale vrací se k tomu, co mají rády. Ani jim moc nevytváříme nějaké speciální zábavy, samozřejmě malujeme, modelujeme, čteme.

Spíš je zapojujeme do obyčejného života. Prostě se mnou vaří, poklízí, a dost jim to jde. Róza vyloženě miluje vaření a hned ráno se ptá, co budeme vařit a pak mi v procesu radí, co mám přidat (kdybych to respektovala, tak kam se hrabe pejsek a kočička), koštuje „nejdžív vyštydnout (fouká), dobý, maminko, dobý..“.

Johanka zase ráda dává věci do pořádku a přesně ví, co kam patří a běda jak je někde něco vylitého, umatlaného, nebo uklizeného tam, kde to nemá být. Umaže si třeba tričko a už jede „vypuat! do puačky dát, pinavý!“. A jde to skutečně udělat. To tam teda pak stojí a zápasí se sundáním trika, já musím pomoct, dovolit jí, ať ho vrzne do pračky, pračku pustí a já ji pak zas vypnu 🙂 Když ji chci zabavit na dýl, tak třídí prádlo. Reálně pochopitelně nic nevytřídí, jenom rozhází po podlaze, ale komentuje „todle bajevný, todle bíuý..“

Jeden z dotazů bylo i jak děti zapojit do činností jako je úklid nebo vaření. Já vlastně nevím 🙂 Já jim jenom nebráním 🙂 Někdy to stojí dost trpělivosti nezasáhnout a neopravovat a nechat je čudlat půl hodiny rozlitou vodu někde úplně vedle, než je to rozlité a pak ještě zhodnotit, že to je super, jak věděly, že to je potřeba utřít a jak pečlivě se snažily. Ovšem nese to své ovoce.

Jediné, co mě mrzí, že nemáme zahrádku, kde by se mnou mohly pozorovat, kde se to všechno vlastně bere (jsem přesvědčená, že vzhledem k jejich lásce k jídlu by i tohle mělo úspěch, pokud by se pěstovaly především jedlé plodiny).

No, ba ne, ještě mě mrzí, že se v době, kdy jsem byla nemocná, naučily dívat na animované filmy (neměla jsem sílu s nimi hledat jinou zábavu, zpětně bych ji asi hledala víc) a teď je to hodně baví. Snažím se alespoň s nimi filmy komentovat, využít to, co tam vidí a pak se o tom s nimi bavit.

Holky se každopádně dokáží dost zabavit i spolu a já jim do těch chvil nezasahuji (dokud to neznamená, že by se navzájem ohrožovaly na životě).

Dál se ptáte na spinkání. K tomu tématu už mám článek dlouho v hlavě. Takže brzy bude.

Odplenkování a učení na nočník. Už jsme definitivně bez plen a tak můžu přiblížit, jak to u nás probíhalo. Neskutečně nás překvapilo, že ve finále proces trval tři dny (jako fakt!). Také brzy.
Co s sebou na procházku? Jeden kratičký článek na tohle téma už jsem psala (TADY). Zkusím se zamyslet, jestli bych dala dohromady nějaký seznam toho, co v batohu vždycky mám. Osobně bych si ze sebe ale příklad nebrala. Jsem ten typ, kterému věčně něco chybí.
 
Co máme v lékárničce? Po pravdě nic moc 🙂 Nejsem si ani jistá, že by se to jako lékárnička dalo definovat.
 
Často se také objevovala dvojčecí témata:
Dvojčata a jejich spory, jak řešit? No, to kdyby mi někdo dokázal poradit 🙂 Nejhorší je, když v rámci těch sporů slyším sebe. Hodně mi pomohla knížka „Sourozenci bez rivality“. Ale je fakt, že oproti jakýmkoli sourozeneckým rozepřím, o kterých je v knize řeč, se prostě ty dvojčecí musí řešit už v době, kdy děti „nemají rozum“ a nejde jim nic vysvětlit. Zaúkoluji manžela a spolu se zamyslíme, jak jsme to tehdy vnímali a řešili.
Mám prý popsat obyčejný den s dvojčaty. Tak to musím zklamat, takový neexistuje 😀
Jestli jde nosit dvojčata a břicho zároveň. V nouzi jde všechno. Ale tedy nedoporučuji, není to příjemné a určitě ani zdravé. Jenže když bolí ty nožičky, domů je daleko, obě děti leží na zemi v záchvatu, že „dál už nemůžu, maminko“, běžná lákadla a úplatky nefungují, co má taková mrňavá blondýna dělat, že? Tak jednu dopředu, druhou na koně a jdem..ona se ta přední kolem toho břicha ještě vejde.
Pak vás hodně zajímá, jak se mám já a bříško. To je na delší povídání. A určitě se k němu časem (asi brzy) dostanu.
Když jsme u bříška, tak padl dotaz na to, jestli jsem měla rozestup svalů a co s tím? Měla, po porodu jsem se ho zbavila a už zase ho mám (druhé těhotenství). Připravila jsem a natočila spolu se svou fyzioterapeutkou video s několika cviky pro prevenci i léčbu diastázy, už jsem i sepsala doprovodný článek. Teď čekám na „zelenou“, jestli je to takto ok.
Také vás zajímají alternativní školky. K tomu zatím nemám moc co napsat. Ale pevně věřím, že holčičky na jaře nastoupí do vznikající lesní školky u nás ve městě, takže potom 🙂
No a nakonec se ptáte, jak to všechno zvládám? Od té doby, co holky přes den spí jen málokdy a usínají pořád kolem desáté, je to značně horší (je to i znát na frekvenci článků). Ale jde to.
Řekla bych, že klíčové jsou čtyři věci:
1) Neplýtvám časem na televizi a podobné věci (ani chvilkami, mě to zkrátka nebaví, ani ji nemáme) a dělám to, co mě baví a je to vidět. Relaxuji činností.
2) Můj báječný manžel mě dokáže naprosto zastoupit, takže se v podstatě někdy vystřídáme mezi dveřmi, kdy on přichází z práce a já odjíždím za klientkami. Nebo mi umožní celý jeden den z víkendu věnovat „práci“, druhý obvykle podnikáme něco společně.
3) Mám k ruce paní na úklid, která mi jednou za týden chodí pomoct a udělá takový ten hloubkový pořádek. Nastala chvíle, kdy jsem totálně přestala stíhat a musela jsem si vybrat, z čeho slevím. Čas pro děti nepřicházel v úvahu, nechtěla jsem ani odmítat klientky a ubírat z už tak osekaného prostoru na psaní a tvorbu, to bych to tady mohla zabalit. Spoustu času a úsilí mě stál úklid. abych byla schopná udržet vše v čistotě, tak jsem úklidu věnovala každou „volnou“ chvilku přes den a vlastně i večer. Čas na manžela nulový, pruda, nuda, vidět to nebylo. Tak jsme se dohodli, že prostě zkusíme zaplatit paní na úklid. Chodí každý týden na tři hodiny. Nestará se o ložnici a dětský pokoj, i tak jí to zabere celé tři hodiny a to se jí pod nohama nepletou batolata a fakt maká. To znamená, že mého času přerušovaného vařením, dětmi,  a tak mě to stejné určitě stálo třeba 15 hodin týdně aniž bych někdy viděla byt uklizený. Takhle odejdeme s dětmi ven a vrátíme se do nablýskané klícky. Ten pocit je k nezaplacení. Těch pár peněz dokážu utratit i za mnohem nesmyslnější věci. Vřele doporučuji 🙂
4) Nehledat důvod, proč něco nejde, ale hledat způsob, jak to půjde. Ideálně se vůbec nezamýšlet nad tím, proč ne. Většina překážek je jen v naší hlavě a my dokážeme vymyslet, jak se přes ně dostat. Jenom to chce se zkusit na celou věc podívat z jiných perspektiv a vůbec si hlavu nezasekávat tím, proč ne.
A pak padl jeden dotaz, který mě překvapil:
Proč látkuji, píši vege recepty a přesto šiji z kůže nebo na ní fotím děti – a tím si odporuji. Byla k němu připojená prosba, abych se k tomu vyjádřila, takže tady:
Nikdy jsem netvrdila, že jsem vegetarián nebo snad vegan. Maso u nás doma jíme, sice poměrně málo, ale ano a rádi. Kožešiny a kůži používáme kvůli jejich funkčním vlastnostem a protože se jedná o přírodní materiály. Důvodem toho, že tady mám i vegetariánské recepty (kde se ale běžně vyskytuje třeba máslo a další neveganské suroviny) není přesvědčení, ale spíš to, že receptů na řízky je všude dost, zatímco chutné bezmasé pokrmy se hledají poměrně těžko. Nehledě na to, že jde o jídla, která mají být v určité fázi přípravy použitelná i pro opravdu malé děti v jejichž jídelníčku by masa mělo být poskrovnu (podle zásad výživy, kterými se doma řídíme). Souvislost mezi používáním látkových plen a veganstvím (respektive užíváním kožených výrobků) nedokážu najít vůbec, takže k tomu se neumím vyjádřit.
 
Pokusím se vyhovět vašim přáním, nic nemohu bohužel slíbit. Až budu připravená, tak vám napíšu, proč.
Zatím se mějte hezky, užívejte slunečného září a svých dětí a věcí, které vám dělají radost!
*Jantar*

PS: „Dřevník“ stále máme a stále nám vyhovuje 🙂

Jestli se vám článek líbil, sdílejte ho dál! Budeme rádi!
Jantar Dandova
Maminka dvojčat, co se učí za pochodu a ráda se o ten proces dělí s ostatními. Snaží se o ekologický přístup k okolí, zdravý životní styl a celkově návrat k přírodě. Sem tam něco tvoří. Někdy se jí to daří, někdy ne. Na začátku roku 2015 založila blog Back on Trees a o svých pokusech píše veřejně. Pracuje jako lektorka nošení dětí a látková poradkyně, má vzdělání v oblasti psychomotorického vývoje kojenců.
Komentáře
  1. kwiatek24 napsal:

    Děkuji moc za to shrnutí, byla jsem zvědavá jaké jste dostala otázky, a vidím, že jsou i na to, co bych chtěla od vás se dozvědět i ja, i když konečně jsem se do soutěže ne pustila.

    Čekám na fotku s melounem (jak jsme to s kamarádky řikaly) 😉

    Ve věci toho veganství, když v tom člověk pokračuje (třeba ja už nejím maso a mléko) tak postupně se vyhýbá i kůži a vlně. Pro mě je to poněkud všechno (nošení dětí, látkování, veganismus) spojené, jako objevy svědomého žívota, možná autor otázky taký tak to vnímá. Nicmeně vím, že to není samozřejmost, že když někdo nosí v šatku a látkuje tak je automaticky vegan ;).

    Díky i za ty čtyři tipy, jseš opravdová inspirace!

  2. Helunka napsal:

    Horko tezko take hledam cas, ale precist si clanek od Vas, to si cas vzdycky najdu! Treba kdyz mladej usne u prsa a mobil je nedaleko 😀

  3. Akkarin D. napsal:

    Super článek, obdivuji co všechno zvládáte a na články se moc těším.

  4. Zuza J. napsal:

    Jak já ráda tenhle blog čtu 😉

  5. Anonymní napsal:

    Dobrý den, už nějaký ten pátek sleduji Váš blog. Narazila jsem na něj, když jsem hledala zkušenosti a tipy rodičů s dvojčaty. Jsem totiž maminka 7 leté dcery a 16měsíčního párečku dvojčat. Každopádně se vždy těším na Vaše nové příspěvky. Teď budu mít v hledáčku ten o diastáze, moc se těším na video a doufám, že Vaše lektorka ho brzy "odsouhlasí". Myslím, že tím uděláte radost spoustu matkám ( nejen dvojčat). Já sama tento problém také řeším. No a přiznám se, že paní na úklid v duchu hledám již dlouho, takže hledat ��. Přeji Vám hodně síly psát a vše zvládat a také samozřejmě zdraví celé Vaší rodině. Díky za Váš blog. Míša N.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Vítejte a bavte se!
    Smějte se, inspirujte se, pojďte si povídat v komentářích, chlubit se svými výrobky na Facebooku, žijte s námi a určitě nám dejte vědět, jak se vám tady líbí!
  • Co se děje u nás doma?
    Something is wrong. Response takes too long or there is JS error. Press Ctrl+Shift+J or Cmd+Shift+J on a Mac.
  • Vaše nejoblíbenější příspěvky
  • Co nám píší čtenáři?
  • Celá naše historie
    • 2017 (13)
    • 2016 (27)
    • 2015 (102)
  • Kde nás můžete vidět?
    300x250.jpg