Jednoduchý košíček na kolo, odrážedlo nebo koloběžku

Na prvních odrážedlech měly holky košíčky, ve kterých si vozily drobnosti. Čestné místo na řídítkách po nějakém čase natrvalo obsadily plyšáci. Odrážedla už jim dneska (ve třech letech) na výšku nestačí a staly se z nich koloběžky (více o našich původních odrážedlech ZDE). Rozhodli jsme se ke třetím narozeninám pořídit nová „učící“ kola. Ta ale nemají košíčky. Chtěla jsem holčičkám k (předčasným) narozeninám darovat i něco vyrobeného vlastní rukou. A tohle byla jasná volba. Jde o jednoduchou rychlovku, kterou zvládne každý. A bohatě stačí jeden večer.

Košíček není nápad z mé hlavy, inspirace na mě vykoukla na Pinterestu, když si něco podobného ukládala na svou nástěnku Jitka, která úžasně šije (i na zakázku) a píše blog Jitu. Na Pinterestu jsem pak našla několik návodů v němčině, v angličtině nic. Podívat se na ně můžete na mé nástěnce Nápady pro holčičky. Jsou tam totiž i varianty na zavírání.

Co je na košíček potřeba?

  • 25 cm batohoviny (nebo jiné pevné látky, pokud bude použité jen plátno, tak je dobrý nápad přidat vliesofix nebo vatelín, aby košíček držel tvar)
  • 25 cm plátna na vnitřní část
  • patentky nebo suchý zip

Jak ušít košíček?

Batohovina je nepromokavá pevná látka (díky zátěru z jedné strany), která výborně drží tvar a snadno se s ní pracuje.

Z ní jsem si vystřihla jeden obdélník 20 x 40 cm. A dva obdélníky dlouhé 25 cm a široké 10 cm na popruhy. Nakonec jsem je zhruba o 5 cm zkracovala, každopádně lepší zkracovat, než řešit příliš krátké. Je potřeba ještě jeden obdélník z látky na vnitřek. Rozměry jsou orientační, záleží na velikosti vašeho kola nebo odrážedla. Na dospělácké kolo budete chtít klidně dvojnásobnou velikost.

Největší obdélník jsem přeložila na polovinu líc na líc a sešila po stranách zhruba centimetr od okraje.

To stejné jsem udělala i s obdélníkem z vnitřní látky.

Spodní rohy jsem rozložila (šev je v ose úhlu) a udělala čáru 4,5 cm od špičky obou rohů. Tam jsem pak látku prošila. Tím vznikne dno. To stejné se zopakuje i na vnitřní látce. Lépe to půjde pochopit z fotografií.

Přebytečnou špičku jsem všude odstřihla.

Jak ušít popruhy?

Popruhy jsem přeložila na polovinu a zahnula okraje dovnitř. Zajistila jsem je kancelářskými sponkami, to mám u lemů a okrajů raději než špendlení.

Zahnuté okraje jsem prošil asi 1 mm od kraje. Dobře se to odhaduje tak, že okraj látky jede na hranici otvoru v patce. Popruhy jsem prošila i na druhém okraji, aby držely ploché.

Je dobré šít z té stejné strany, neotáčet popruh na druhou stranu a nešít druhým směrem, jinak se může popruh zkroutit. Tady je, jak to myslím. Šít levou stranu a pak pravou stranu:

Pak jsem otočila vnější stranu naruby a dovnitř jsem vložila vnitřek. Našpendlila jsem mezi obě vrstvy popruhy tak, aby seděly na řídítka. Tedy aby mezi nimi byla dost široká mezera na středovou tyč a zároveň nebyly příliš daleko od sebe, aby v uchycení nepřekážela držadla.

Pak jsem to celé prošila asi 2 mm od okraje.

V dalším kroku jsem vyzkoušela délku popruhů a prasácky jsem oba zahnula na jednu stranu a ne dovnitř a odstřihla jsem přebytečný materiál. Jediným důvodem je lenost, nic praktického. Na konce popruhů jsem připevnila jednu polovinu KAM patentků a druhou jsem připevnila na jejich začátek.

KAM patentky jsou plastové druky a jsou na ně potřeba speciální kleště. Do látky se nepřišívají, ale nacvakávají. Samozřejmě jde použít přišívací variantu, nebo druky, které se na látku upevňují kladívkem. Nebo také suchý zip.

A je to!

Holky už „kola“ dostaly a v košíčcích vozí leccos. Sluneční brýle, ponožky nebo svoje malé nákupy. Vždycky mě jejich obsah překvapí.

Jaká jsme vybrali odrážedla?

Koupili jsme Yedoo Fifty. Do finálního výběru se dostal ještě Firstbike a Puky. Puky by se mi líbilo nejvíc, ale nakonec rozhodla sehnatelnost dvou stejných a moc nejetých z druhé ruky. A fakt, že jde o českou firmu. First bike byl ve finálové trojce kvůli nejzajímavějším doplňkům jako je lyže místo předního kola. Puky se mi líbilo kvůli stojánku a vzhledově.

Zatím jsem s výběrem spokojená. nejsou příliš těžká, dají se pobrat obě jednou rukou. A mají brzdu. Tu teda holčičky ještě nepochopily. Balanc zvládly během chvíle a už druhý den jsem s nimi byla celý den na kolech venku. Velká pohoda. Rychlé přesuny bez kňourání. Jsem nadšená.

Další doplňky

Ještě jsme holčičkám nacvakali kuličky na přední kola, takže na procházce krásně rachtají a já přesně vím, kde je mám a jestli jedou. To je pro mě důležité, protože mám omezenou hybnost v krční páteři (mám titan v páteři skoro jako robocop) a jsem už dost zvyklá si je kontrolovat sluchem a ne otáčením. Otáčet se za chůze celým tělem je totiž dost obtížné. A taky si živě vybavuju, že jsem na svém prvním kole kuličky měla taky a že jsem je fakt milovala. Johanka má zeleno-modré a Rozárka růžovo-oranžové. Takže si kola poznají, ale zároveň jsou vlastně stejná, tudíž nehrozilo, že by obě chtěly třeba červené kolo a modré by nechtěla ani jedna. Taková prevence konfliktu a pláče.

Budu moc ráda, když se svými výrobky pochlubíte! Na Facebookové stránce mám na vaše výrobky podle mých návodů i speciální album. Pochlubit se můžete taky na instagramu zmínkou @jantar.backontrees nebo hashtagem #matkavali

Máte také učící kolo? Jaké? Jak jste spokojení?

Jestli se vám článek líbil, sdílejte ho dál! Budeme rádi!
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Vítejte a bavte se!
    Smějte se, inspirujte se, pojďte si povídat v komentářích, chlubit se svými výrobky na Facebooku, žijte s námi a určitě nám dejte vědět, jak se vám tady líbí!
  • Co se děje u nás doma?
    Something is wrong. Response takes too long or there is JS error. Press Ctrl+Shift+J or Cmd+Shift+J on a Mac.
  • Vaše nejoblíbenější příspěvky
  • Co nám píší čtenáři?
  • Celá naše historie
    • 2017 (10)
    • 2016 (27)
    • 2015 (102)
  • Kde nás můžete vidět?
    300x250.jpg