10 tipů, jak fotit rodinné vzpomínky

Nejsem profík (ono je to na mých fotografiích asi dost vidět), ale za ten rok a něco jsem se pár věcí snad naučila. Nemám vůbec ambice radit, jak udělat profi fotku, ale spíše jak „chytit“ ty důležité momenty a mít alespoň nadprůměrné výsledky. Já mám spoustu krásných fotografií z dětství, nejsou to „naštelované“ záběry, ale momentky z důležitých událostí, z dovolených, ale i z běžných dnů a díky nim si pamatuji o trochu víc a moc ráda se k ním vracím. Také si umím lépe představit, jaká atmosféra moje dětství provázela. Takže se pro své děti snažím dělat totéž a vytvořit jim zásobu fotografií a video záznamů, které budou mít duši a jednou se díky nim budou moct vracet do svého dětství (a já nad nimi budu moct ronit slzy v příhodných chvilkách).

1. Foťte hodně
Ze začátku se mi zdálo, že jsou všechny fotografie stejné, a tak jsem některé dny vůbec nefotila. Teď je mi to strašně líto. To miminkovské období strašně rychle uteklo. Navíc se mezi tunou fotek spíš najde nějaká, která opravdu stojí za to. Obzvlášť, když se děti začnou aktivně pohybovat, tak je potřeba cvakat a cvakat a cvakat. Většina fotek totiž vypadá takhle:
Ale dokud budu mít místo, tak budu uchovávat všechny fotografie, i ty nepovedené. Nikdy nevím, co s nimi v budoucnu vymyslím. V tuhle chvíli mám zhruba 800 pěkných fotografií, které jsem i upravovala a jsou v rodinném digitálním albu a 3500 fotek, které nejsou upravené, nelíbily se mi, ale přesto je mám schované. V těch osmi stovkách bych našla možná 100 kousků, které jsou povedené. Takže „slušná“ je zhruba každá třicátá pátá fotografie.
Fotím na mobil, digitální kompakt a zrcadlovku. Zrcadlovku preferuji kdykoli to jen trochu jde. Kompakt beru třeba na koupaliště nebo na místa, kde se o zrcadlovku bojím a točím na něj videa, protože kvalita je velmi dobrá a je to na jedno zmáčknutí (navíc jsem se ještě nedokopala přečíst u zrcadlovky návod). A mobil mám pro příležitosti, kdy bych nestihla vytáhnout nic jiného. Někdy ale zklame a je zpomalený tak, že bych zvládla i doběhnout půl kilometru pro foťák a ve výsledku je po záběru.
Foťák mám neustále po ruce. Doma leží někde na skříňce v dosahu, na výletě ho mám kolem krku. Aby mi to nebylo nepohodlné, tak jsem si vyrobila nový popruh, o tom si můžete přečíst TADY. Beru ho do ruky několikrát denně.
2. Naučte se fotografie digitálně upravovat a dejte si s tím práci
K tomu stačí i Picassa od Googlu, která je úplně zdarma a je příjemně intuitivní. Já používám Zoner Photo Studio, ve kterém už se dá opravdu kouzlit. Spousta lidí má ráda Photoshop, ale já ho nevlastním. Už o něm ale dlouho uvažuji. OT: Najde se někdo, kdo by měl srovnání se Zonerem?
Zde je původní fotografie, kterou budu měnit, abyste mohli vidět, jak moc velký rozdíl dokáže digitální úprava udělat. Celý proces by mi trval zhruba 8 minut, kdybych si nehrála s malováním pro účely blogu atp. Jakmile má člověk cvik a ví, kam kliknout, tak je to už rychlovka.
Původní foto
Soudkovitost:
Některé programy umožňují zmírnit takové ty „vypouklé“ hlavy, které způsobuje zakřivení čočky u některých objektivů. Tohle se každopádně musí dělat už před ořezem.
Fotka: nemusela jsem nic dělat, foceno je z dálky, takže zakřivení není tak výrazné.
Rovnání horizontu a linií:
Křivé fotky nepůsobí dobře a je důležité si hlídat horizont. Při focení to často nejde, ale vše se dá opět napravit v editoru.
Fotka:

Bylo potřeba mírně srovnat horizont
Ořez:
Téměř každá fotografie potřebuje oříznout. Mě se nejvíce líbí fotky v ořezu 15:10 (tedy 3:2) a zajímavě vypadají i čtvercové ořezy, které někdy používám. Na blogu mám téměř výhradně 4:3, protože můj kompakt, který jsem vlastnila na začátku, měl tohle rozlišení a já jsem chtěla zachovat stejný formát. Možná to ale časem přehodnotím (možná už dneska). Někdy se dá z nezajímavé fotografie díky ořezu udělat super obrázek. Můžete z ní odstranit rušivé elementy nebo upoutat pozornost na zásadní detail. 
Fotka: Nebylo potřeba ořezávat
Málokdy fungují fotografie, kde je fotografovaný objekt uprostřed. Existuje na to pravidlo třetin. V hledáčku (nebo později na monitoru) si rozdělím pole na třetiny svisle a vodorovně a to, na co chci dát důraz, umístím do průsečíku nebo na linii. 
Fotka: Na linii jsou Rozárky oči a vlastně skoro celá Rozárka je spíše v pravé části
Další příklady:

Toto je fotografie, která také dodržuje pravidlo třetin

A tohle je ta stejná fotografie, kde jsem ho úmyslně porušila. Vidíte ten rozdíl?
Světlo a stín:
Dost často je fotografie podexponovaná (tmavá) nebo naopak přeexponovaná (zářící bílá místa). To se dá poměrně snadno stáhnout. Ale nesmí se to přehnat. U tmavé fotografie někdy vyleze na povrch zrnitost, kterou nechceme. I té se dá v určité míře zbavit v některých editorech. U přesvětlených fotek se zase občas stane, že bílá pak není bílá a divně „zhnědne“.
Stačilo málo a barvy jsou živější, detaily výraznější.
Barvy:
Problém bývá v interiérech pod umělým osvětlením. Osvědčilo se mi rychle „blejsknout“ fotku na zkoušku, podívat se, jestli není moc oranžová nebo modrá a podle toho ručně upravit vyvážení bílé. U většiny fotoaparátů jde nastavit „zářivkové světlo“, „žárovkové světlo“, „zataženo“ atd. A zkouším, jaké nastavení mi udělá nezkreslené barvy. V počítači se totiž barvy poměrně špatně upravují a fotografie pak „zachrání“ jen černobílá barva. 
Nelíbí se mi, jak vzorovaná taška přitahuje pozornost, tak fotku volím v černobílé
Těžké je také fotit na prudkém slunci. Venku je lepší fotit někde, kde je stín a snažit se v záběru vůbec nemít přímě světlo. Ale efektu se dá i využít. Tady holčičkám udělal „svatozáře“.
Někdy se dá ladění barev využít k nějakému cíli. Tady jsem neodolala a vyrobila malý kýč pomocí odbarvení.
„Beďary“:
Nikdo nechce mít na věky zaznamenaný pupínek, který mu ráno vyrašil na bradě. I dříve se fotografie retušovaly pod lupou, takže nějaké řeči, že by se neměly fotografie „fotošopovat“ mě neberou. Jenom dneska to může jednoduše zvládnout každý. V programech na to jsou různá klonovací razítka, kterými se rudoch zakryje kouskem kůže odvedle.
Holky jsou na beďary ještě malé, ale drobečky likviduji retuší celkem často.
„Čurbes“:
Obzvlášť při focení dětí není čas sledovat, co v záběru vadí, ale naštěstí se spousta věcí dá odstranit později. Takhle třeba digitálně „vytírám“ podlahu. Opět s pomocí klonovacího razítka.
Zlikvidovala jsem většinu rušivých elementů. Některé jsem nechala,a by fotka nepůsobila sterilně.
Efekt:
Některé editory mají přednastavené efekty, díky nimž můžete fotkám dodat atmosféru. Nesmí se to ale přehánět. Používám maximálně dva efekty a ještě výrazně zeslabené.
Rámeček:
Nezdá se to, ale jednoduchý rámeček udělá hodně. Fotka se zvýrazní, úplně vystoupí dopředu. Musí být ale opravdu jednoduchý. Žádné černobílé „parte“ rámečky, ani srdíčka nebo kytičky. To vše odtrhne pozornost od toho důležitého, od vašich úžasných dětí.
Původní foto versus fotka po úpravě
3. Blesk používejte co nejméně, raději pořiďte stativ
Nemáte-li přídavný blesk, tak pravděpodobně nevyfotíte pěknou fotku ve tmavém prostředí, pokud blesk použijete. Předměty v popředí budou přesvětlené a ty v pozadí naopak příliš tmavé. Bohužel se to velmi těžko vyrovnává, protože je tam příliš vysoký kontrast a tmavé pozadí bývá ve výsledku hodně zrnité. Při focení bez blesku je zase těžké „udržet“ foťák a fotky bývají kvůli dlouhé závěrce (doba než se objektiv otevře a zase zavře) rozmazané. Tomu se dá vyhnout použitím stativu. Nebo tím, že si foťák o něco opřete. 
Někdy se dá blesku využít, aby vzniklo něco pěkného:
4. Naučte se opravdu používat svůj fotoaparát
Najděte si čas a foťte a pak zkoumejte a zase foťte a zase zkoumejte. Zkoušejte různá nastavení. Já jsem se začala učit na procházkách. Bez tréninku se zlepšit nedá a to, že máte geniální fotoaparát za x tisíc vám nepomůže. Čtěte o digitální fotografii. Nemusíte pořídit encyklopedii a celou ji přelouskat. Důležitější je všechno hned zkoušet v praxi, takže vlastně čím méně, tím lépe.
Máte-li zrcadlovku a netroufáte-li si na plně manuální režim (jako já), abyste nepřišli o důležité momenty, tak pro vás bude dobrá volba fotit na preferenci clony Av (rada od profíka, která moje fotky vystřelila o úroveň výš). V tomhle nastavení si „štelujete“ hloubku ostrosti. Čím nižší číslo f, tím kratší vzdálenost od bodu, na který ostříte, bude také zaostřená. Nemyslím tím směrem doleva nebo doprava, ale jakoby 3D dopředu a dozadu. Tohle jediné nastavujete manuálně vy. Ostatní dva parametry (rychlost závěrky a ISO) si foťák dopočítá sám. Platí, že na portréty je dobré používat co nejnižší číslo f. Chcete totiž, aby pozadí bylo rozostřené a vynikla fotografovaná osoba. Až se tohle naučíte, tak zjistíte, že potřebujete lepší objektiv. Není zač!
Toto není upravováno, to je realita 😀
5. Zapomeňte na obličeje a trénujte kompozici
Všichni máme tendenci soustředit se na obličej a zapomínat na zbytek. Pak jsou všechny fotky stejné. Obličej dítěte a nic víc. Prohlédněte si i okolí. Neleze fotografovanému něco „z hlavy“? Udělejte pár kroků stranou. Nefoťte jen čelní fotografie. Někdy je zajímavější i fotka zezadu, tam je pak důraz na činnost a ne osobu. Nebuďte líní a klekněte si. Děti se nejlépe fotí z jejich úrovně. Ale musíte být připravení utíkat, až půjdou po foťáku. 

6. Nenápadnost a upoutání pozornosti
Někdy chcete vyfotit děti in flagranti. To je těžké, protože děti mají na foťák radar a během několika vteřin si ho všimnou a ty technické typy ho půjdou zkoumat, modelky se začnou do objektivu šklebit a je po momentce. Doporučuji vypnout na foťáku všechny zvuky, foťák zapínat tak, aby to děti neviděly, nastavit vše odhadem a pak honem zakleknout a cvakat. 
Někdy naopak chceme, aby se děti na fotografa usmívaly. To není tak těžké, když s sebou máte někoho, kdo na ně bude dělat opičky, ale mnohem těžší je to, když jste na to sami.  Pro takovou situaci jsem vyrobila své kamarádce takovou vychytávku (sobě ji budu vyrábět co nevidět a samozřejmě bude návod):
7. I mázlá (nebo jinak nepovedená) fotka může mít nečekané kouzlo
Některé záběry jsem třeba špatně zaostřila, ale nakonec jsou to jedny z mých nejoblíbenějších. Nic zásadně nemažu, jedině až v počítači třídím na dobré a špatné.

8. Je fajn mít i pár fotek „naplánovaných“
Baví mě hledat zajímavé nápady a vytvářet vtipné koláže. Abych to ale mohla udělat, tak musím i několik měsíců dopředu vědět, co chci vytvořit. Příkladem může být tahle fotka, kterou jsem měla rozmyšlenou už v těhotenství. Možná bude mít časem pokračování.

Vřele doporučuji probrouzdat internet (výborně se hledá na Pinterestu). Když už tam budete, tak nezapomeňte sledovat MÉ NÁSTĚNKY.

9. Najděte si „dvorního“ fotografa
Ačkoli preferuji fotky, které nejsou „napózované“ a „stříkají z nich emoce“, tak chci mít v rodinném albu i kvalitní fotografie od profíka, které se bez trochy pózování neobejdou. Chci, aby takové fotky nesly stále stejný rukopis, a tak jsme hledali fotografa, který bude jednou za čas dokumentovat, jak naše domácnost vyrůstá. Mám štěstí, že moje dobrá kamarádka Barbora Olivová fotí skvěle a umí výborně pochopit, co od ní chci. I s ní jsme od začátku plánovaly některé fotografie „na pokračování“. Je dobré si najít někoho, ke komu budete mít důvěru, bude chápat vaše představy a bude vám sympatický. A také někoho, kdo umí pracovat s dětmi. Jinak se před objektivem nedokážete uvolnit a na fotkách to bude vidět. No a někdo, kdo vaše děti nedokáže rozesmát, také nebude k ničemu. Klidně objeďte více fotografů a nechte si nejdřív ukázat jejich práci. Nespoléhejte na to, co mají vystavené na internetu a jděte po zákaznických referencích. Není nic smutnějšího, než čekat dlouho na fotografie dětí, které mezitím už o kus vyrostly (někdy i o pár měsíců) a nakonec zjistit, že to je hrůza. Jenže ty děti už se nezmenší a vy máte smůlu.
Tady pár ukázek Bářiny práce:
Jsme prý másla, že jsme holky neudrželi jednoručně..

Líbilo se? Tak se mrkněte na její stránky.
10. Nejdůležitější je chvíle a atmosféra
Mě se nevyplácí fotky příliš promýšlet. Snažím se fotit co vidím tak, aby to bylo co nejblíž skutečnosti. Tedy té mé skutečnosti. Fotografie má pro mě oproti kreslení a malování tu výhodu, že cesta mezi mou hlavou a mou rukou není tolik složitá a většinou mi vyjde to, co jsem plánovala. Nebo tomu pak digitálně trochu „pomůžu“. Ale taky je dost možné, že od doby, kdy jsem kreslila, mě opustila fantazie a já se spokojím s málem.. 😀
Uf, to bylo vcelku nečekaně vyčerpávající!
*Jantar*

Někdy v budoucnu se můžete těšit na článek o rodinných videích a úpravě. Ale asi to ještě chvíli potrvá, tenhle mi dal zabrat, takže příště bude nějaké nenáročné vázání nebo tak něco 😉

PS: Nezapomeňte se fotkami kochat i v papírové podobě. Inspirovat se můžete naší domácí galerií.


Jestli se vám článek líbil, sdílejte ho dál! Budeme rádi!
Jantar Dandova
Maminka dvojčat, co se učí za pochodu a ráda se o ten proces dělí s ostatními. Snaží se o ekologický přístup k okolí, zdravý životní styl a celkově návrat k přírodě. Sem tam něco tvoří. Někdy se jí to daří, někdy ne. Na začátku roku 2015 založila blog Back on Trees a o svých pokusech píše veřejně. Pracuje jako lektorka nošení dětí a látková poradkyně, má vzdělání v oblasti psychomotorického vývoje kojenců.
Komentáře
  1. Anonymní napsal:

    Rád se dozvím něco, co ještě nevím. Ale tady jsem to nenašel.
    Zoner je něco jako jednorázové holítko a Photoshop je kompletní panská sada na holení včetně pěny, kolínské, balzámu, narovnávače vousů, formiček na knír se šablonami, matovacích pudrů, nůžek, pinzety, hladítek, štětců, štětky, barev na knír, vazovych tamponů, kamence a dalších podobných udělátek.
    Picasa jsou holítka z tržnice. Uměj, co nepotřebujete a co potřebujete, na to je Photoshop.

  2. Jantar Dandová napsal:

    Já jsem také ráda za konstruktivní komentáře, obzvlášť za ty podepsané. V úvodu píšu, že shrnuji to, co jsem se za rok zvládla naučit. Věřím, že někomu pomohu. Denně totiž vidím všude kolem sebe nedotažené fotky úžasných dětí, kterým chybí přesně to málo, o kterém v článku mluvím a je to škoda, protože fotka se opakovat nedá. Je to zhruba 90% všech fotek. A je mi úplně jasné, že zbylých 10% lidí už zná vše, o čem píšu a v článku si nic nenajde.

  3. Anonymní napsal:

    Pěkné.

  4. díky za Tvůj článek. Ač vlastním zrcadlovku několik let, tedka leží v zapomenutí v šuplíku a dávám přednost iphonu, který sice dělá fajn fotky, ale je to věčná škoda. Proto díky za inspiraci a jdu ji oprášit, ať má synáček krásný fotky do alba, jako tvoje holčičky 🙂 a nechám si jich pak tunu vyvolat, at neleží jen v digitální podobě 🙂 krásný dny
    PS: z anonymních komentářů bych si nic nedělala

  5. Jantar Dandová napsal:

    Díky za milá slova. Také nechávám čas od času vyvolat některé fotky a ty pak rozdáváme příbuzenstvu nebo je máme vystavené u nás doma na zdi. Také plánuji dělat holčičkám opravdová alba, jako dělala naše mamka nám. O tom také jednou budu psát 🙂

  6. Veroniquez napsal:

    Hezký článek, myslím, že mnoha lidem by mohl usnadnit život, jak zachytávat fotografie do rodinného alba, nejde tu přece o žádný návod pro začínajícího profi fotografa, ale pro obyčejné rodiče, kteří jen chtějí mít hezky vyfocené svoje děti 🙂
    Taky jsem začínala na prioritě clony, teď už fotím na manuál (neboj se toho, chce to jen zkusit!), ale často toho hodně zmrsknu, dítě je prostě rychlejší než moje uzávěrka 😀

  7. V dnešní době digitálních fotografií se najdou dvě skupiny lidí. První skupina je (většinou) ta, která začínala s kinofilmem a zásah do fotografie považuje za ,,prznění fotky", pak je tu ta druhá skupina, do které se troufám zařadit, která zastává názor, že digitálně vyfocená fotografie je jen z půlky hotová. Žijeme v digitální době a fotografie vyžadují jistou míru úpravy. Pokud se jedná o profíka, pak Lightroom (a jemu podobné) a Photoshop jsou myslím nezbytností. A někdy jde jen o korekci barev, nebo korekci deformaci čočky. Ať je to jak je to, nejsou to v současné době legálně dostupné programy všem. Nedají se zakoupit, ale musí se platit paušálně. Proto je využívají povětšinou lidé, kteří se focením živí (vystačí si s nimi i Scott Kelby, takže není potřeba již nic dodávat). To už je ale jiná kategorie. Článek je pro fotografy amatéry skvělou motivací, je to osobní pohled na věc, nikdo neříká, že to tak má každý dělat. Existuje milion jiných variant. Ale základ mají všechny stejné – jsou srozumitelné lidem, kteří nevědí jak začít nebo jak se v tom množství informací vyznat a nezbláznit se. A u pana anonymního bych se ráda dozvěděla, zda se nechává zarůst vousem, nebo čím se tedy holí, abychom se poučili do příště.

  8. Jantar Dandová napsal:

    Díky, já už také dost fotím na manuál (hip hip hurá, myslela jsem, že ten den nikdy nepřijde). Skvělý trénink jsem si dala na dovolené na chaloupce, jejíž atmosféra by jinak nešla vůbec zachytit. Článek má přesně ten cíl, o kterém mluvíš 🙂

  9. Zuzana A. napsal:

    Hezky a srozumitelně napsáno. Obdivuju tě za trpělivost vysvětlovat vše tak podrobně:)
    Sama taky fotím, k focení mě ale přivedl můj muž, od té doby, co se nám narodila dcera, jsem to ale hlavně já, kdo má věčně foťák na krku a jsem moc ráda, když se mě pak spousta lidí ptá, jaký fotograf nás pořád fotí.
    Stačí jen málo, mít dobrý foťák, umět něco málo upravovat (dolaďuju jen barvy, snažím se fotit tak, aby fotka vyžadovala minimum úprav) a umět zachytit ten správný moment.

    Občas žasnu nad tím, za co jsou lidi schopni platit a nazývat to "profi" fotkami.

  10. Super článek, přesně to řeším. A srovnáni photoshopu a zoneru najdeš tady : http://www.amaze.cz/programy-na-upravy-fotek/ Mej se!

  11. Jantar Dandová napsal:

    Díky, to jsem potřebovala..teď vím, že nejsem úplně tupá, když mi určité edtity v Zoneru nejdou tak, jak bych si představovala a vím, že mě Photoshop časem nemine. Ale to nic nemění na tom, že je Zoner pro mě stále kvalitní nástroj. Jen už jsem asi zase o kousek dál a chtěla bych si občas víc "hrát"

  12. Jantar Dandová napsal:

    Mám to podobně. Také zastávám názor, že by měl fotograf zvládnout fotit tak, aby nebyly úpravy nutné. Nicméně to platí pro "studiovky" a "naštelované" fotky. U těch "z akce" se to hodně hodí. Já jsem ještě stihla krátké hraní s tátovou Prakticou a těšení se na to, co z toho bude, až si dojdu pro vyvolaný film (ruční vyvolávání už jsem nestihla), takže mi ta filosofie není vůbec cizí.

  13. To jsou ale krásné fotky! Díky za tipy, tohle se opravdu hodí. rodinné focení mi přijde skoro nejtěžší, když se musí fotit s dětma. Víc takových článků!!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Vítejte a bavte se!
    Smějte se, inspirujte se, pojďte si povídat v komentářích, chlubit se svými výrobky na Facebooku, žijte s námi a určitě nám dejte vědět, jak se vám tady líbí!
  • Co se děje u nás doma?
    Something is wrong.
    Instagram token error.
  • Vaše nejoblíbenější příspěvky
  • Co nám píší čtenáři?
  • Celá naše historie
    • 2018 (1)
    • 2017 (13)
    • 2016 (27)
    • 2015 (102)
  • Kde nás můžete vidět?
    300x250.jpg