Ach, tam bylo tak krásně!

Slíbila jsem krátký „bulvární“ článek z naší dovolené na Šumavě. Nečekejte žádné skandály, měli jsme se jako v pohádce. Holčičky udělaly za těch pár dní veliké pokroky a my jsme se podívali na pár nových míst. 



Díky celoživotní práci manželových prarodičů a laskavému svolení jeho sestry máme možnost občas strávit pár dní v téhle nádherné chaloupce.

Příště..příště v ní upeču domácí chleba!
 

Testovali jsme nové úvazy. Na návod na tento se můžete těšit co nevidět. Je neskutečně jednoduchý a stačí i šátek velikosti 3! Na obrázku ruský šátek Gusljonok z eshopu KOKON, který se specializuje na značky, co v Čechách nejsou běžně k dostání.

Holčičky trávily celé dny venku a pro mě bylo neskutečně osvobozující, že mohly být z domova na trávě během půl minuty. Doma nám celý proces zabere téměř hodinu (a to už jsem fakt rychlá!). Musím všechno zabalit (jídlo, plenky, hračky, věci na spaní, …), zkontrolovat, obě přivázat, dostat do kočárkárny, dát do kočárku a odjet 2 kilometry, kde je nejbližší trávník s malým počtem psích exkrementů. Občas chodíme i před dům, ale i tak je to proces na půl hodiny a jeden zapomenutý dudlík mě stojí spoustu energie. Bože, toho ztraceného času! Tam jsem mohla nechat holky „pást“ a co minutu na ně mrknout z okna a přitom vařit, uklízet. Nebo jsem si veškerou činnost mohla přestěhovat k nim ven a (světe div se), ony si mě nevšímaly a nechaly mě dělat, co jsem chtěla a přitom byly naprosto spokojené!!

Tak nějak mám pocit, jako bychom patřili spíš tam, než k nám do paneláku, co říkáte?
Tipy na Šumavské výlety:
Zvládli jsme poměrně náročný naučný okruh v Sudslavicích. Okruh bude bavit i děti, protože je cestou spousta interaktivních hádanek a na vrcholu se mohou podepsat do vrcholové knihy. Já jsem si zapomněla zapnout aplikaci pro záznam trasy, ale bylo to samé prudké klesání a stoupání, sem tam i žebříky. Každopádně moc pěkná procházka v délce necelých 4 kilometrů, ale s časovou náročností přes dvě hodiny. S kočárkem ani nezkoušejte.

Vydra:

Na Vydru chodíme pokaždé. Milujeme to tam. Zajímavé je, že pokaždé to tam vypadá jinak. Jednou jsme byli po deštích (a vydra hučela jak Niagára), podruhé za relativního sucha, příště zase přímo za deště a letos bylo asi nejméně vody, co jsme kdy zažili, takže tam bylo docela ticho. Jenom tentokrát jsme zkrátili trasu na úsek Čeňkova pila – Turnerova chata – a zpět. 8 km pohodlnou cestou. Oproti klasickým 30 km okruhům nic moc, ale s dětmi na zádech i tak slušné. Stejně mi to nedalo a zkoušela jsem muže jestli náhodou nedáme výstup po žluté do Srní a nesvezeme se zpátky busem. Měl rozum a nenechal se. Bus by nám ujel a nevím nevím, jak bychom se doplahočili zpět. V našich představách jsme si na Turnerovce měli vylepšit den báječným jídlem typu divoké kachny, kde budeme dávat pozor na broky, které kuchař minul. Ceny by té kvalitě odpovídaly, ale zřejmě vyměnili chuť za vysokohorskou přirážku. U houbového guláše s těstovinami za 260 Kč bych čekala, že ty těstoviny budou domácí a že to bude óda na perfektní dochucení. Ale ouha. Těstoviny z pytlíku a rozvařené, guláš bez chuti a ze sušených hub, ačkoli přímo v menu prohlašují, že když nemají k dispozici čerstvé suroviny, tak jídlo nepodávají. Mám asi jinou představu o čerstvosti. Ani mě nepřekvapilo, když se číšník nezarazil, že odnáší téměř plný talíř. 
Světlou chvilkou z Turnerovy chaty bylo setkání se Susu Sufik – milou čtenářkou a bloggerkou, která měla na ten den náhodou podobné plány jako my.

Další tipy bez fotek (ach ta skleróza):
U Štěpána:
Chuť jsme si naštěstí vylepšili tady. Roztomilý a sympatický hrdina od Zdeňka nezklamal a jídlo bylo opravdu dobré. Za obdobnou cenu jako na Turnerově chatě, která hřeší na jedinečnou polohu, jsme se najedli báječně. Sice jsem chtěla svůj burger medium a dostala jsem rare, ale nakonec jsem byla za tu chybu vděčná, protože tak kvalitní maso bych si nevychutnala, kdyby bylo více propečené. Muž celou dobu skoro nemluvil, takže se dá vyvozovat, že se nedalo nic vytknout.
Rábí:
Jeden den jsme věnovali i největší zřícenině v Čechách. Prohlídky jsou pěkné a Rábí prostě stojí za to. Nově (no nevím, jak moc nově, ale posledně tam nebyla) je tam v podzemí vytvořený obrazovo zvukový příběh o dobývání hradu Janem Žižkou z Trocnova. Větším dětem se to bude líbit (nebo se teda budou bát, bylo to ve tmě). Já bych ocenila možnost si to celé projít s papírem sama, abych nemusela čekat na skupinu nebo ji naopak nemusel dohánět v místech, kde jsem chtěla vychutnat atmosféru, ale to není možné. Na některých památkách toho docílíte, když tvrdíte, že jste cizinci. Vrazí vám papír a běžte. Určitě si dejte bramborák hned pod hradem. Ta paní ví, co dělá. Lepší jsem dlouho neměla.
No, co vám budu povídat. Budu z toho čerpat celý zbytek roku. Až do příští dovolené.
*Jantar*
Jestli se vám článek líbil, sdílejte ho dál! Budeme rádi!
Jantar Dandova
Maminka dvojčat, co se učí za pochodu a ráda se o ten proces dělí s ostatními. Snaží se o ekologický přístup k okolí, zdravý životní styl a celkově návrat k přírodě. Sem tam něco tvoří. Někdy se jí to daří, někdy ne. Na začátku roku 2015 založila blog Back on Trees a o svých pokusech píše veřejně. Pracuje jako lektorka nošení dětí a látková poradkyně, má vzdělání v oblasti psychomotorického vývoje kojenců.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Vítejte a bavte se!
    Smějte se, inspirujte se, pojďte si povídat v komentářích, chlubit se svými výrobky na Facebooku, žijte s námi a určitě nám dejte vědět, jak se vám tady líbí!
  • Co se děje u nás doma?
    Something is wrong.
    Instagram token error.
  • Vaše nejoblíbenější příspěvky
  • Co nám píší čtenáři?
  • Celá naše historie
    • 2018 (1)
    • 2017 (13)
    • 2016 (27)
    • 2015 (102)
  • Kde nás můžete vidět?
    300x250.jpg