Host na stromě: Rodinné focení (fotografka Barbora Olivová)

Napadlo mě, že by mohlo být fajn, kdybyste se tu taky občas mohli dočíst nějaká moudra od někoho jiného než ode mě. Čas od času si k sobě „zpátky na stromy“ budu zvát zajímavé lidi a budu je pro vás trochu „zpovídat“. 

Jako první jsem oslovila mladou maminku, naši „dvorní rodinnou fotografku“ a mou dobrou kamarádku Báru Olivovou. Souhlasila a prozradí vám několik tipů, aby naplánované focení „dobře dopadlo“. Přeci jen fotografie od profesionála nejsou levná záležitost, všichni chceme, aby vypadaly skvěle.  Děti rychle rostou a když se nepovedou, tak nemusí být možnost je nafotit znovu a člověk může snadno nadobro přijít o vytoužené krásné vzpomínky do rodinného alba a o dost peněz.



Zpoza hledáčku:

Máš nějaké rady ohledně toho, co si na focení obléknout, nebo čemu se raději vyvarovat?

V zásadě se snažím řídit 3 důležitými body, které svým klientům předávám s instrukcemi před samotným focením. Není potřeba je brát úplně doslova, ale je dobré o nich vědět:
1) Pohodlí nade vše – úsměv a uvolněná atmosféra je na fotce opravdu znát. Jít v něčem, v čem se necítíte dobře, ovlivní celkový dojem fotografie, ať už je fotograf sebevětší profík 🙂
2) Sladěno – pokud mají partneři a rodina sladěné oblečení (doplňky) vždy to na fotografiích vypadá skvěle a stylově. 
3) Buďte vidět – pro každou barvu existují jejich protiklady. Barvy, které na těch druhých krásně vyniknou. Proto mám ráda např. červené šaty na letním trávníku. Ale samozřejmě, jde vždy o požadavek na výslednou fotografii. U rodinných portrétů se hlavně snažím o to, aby fotografovaní na fotografiích nezanikli. Před samotným focením s klienty konzultujeme styling a já následně hledám vhodné lokality a místa, aby nám celek ladil.

Co líčení a účesy? Myslíš, že se vyplatí využít práce vizážisty?
Za mě jednoznačné ANO. Už jen proto, že vizážistka přímo ví, jaké líčení použít, tak aby fotografie stála za to. Nejedná se totiž o běžné denní líčení. Často se setkávám s prvními dojmy, kdy klientky po nalíčení říkají, že je to moc výrazné a že si přály něco méně okázalého. Pak ale vidí fotografie a naprosto změní názor. Zvýrazněno co má být, zakryto co nemá být vidět. A o tom to přesně je – svěřit se do rukou profesionála a důvěřovat mu.

Co by měli rodiče s sebou mít?
Kromě běžných věcí, které s sebou berou standardně (voda a jídlo pro děti, hračky atd.) je vždy fajn, pokud si s sebou vezmou nějaké rekvizity, které je spojují nebo oblíbené věci, které prostě neodmyslitelně k jejich rodině patří. Např. často hrají společenské hry – kostičky Scrabble, ze kterého děláme nápisy. Nedávno mě dokonce klienti překvapili s dětským hasícím autem, které přímo stříkalo vodu a deštníkem :-). Fantazii se meze nekladou. 
Na druhou stranu, pokud nic z toho není k dispozici, vytvoříme si i tak skvělou atmosféru.

Vím, že fotíš často u klientů doma nebo v místě jejich bydliště. Oni tím pádem vybírají místa, kde se bude fotit. Jaké máš tipy? Kde vznikají pěkné fotky?
Já jsem vždy hodně tíhla k přírodě, takže mi dělá velkou radost, pokud takovou lokalitu klienti vyberou. Ideální je vždy mít více soukromí, možnost fotit ve slunečních dnech ve stínu (mimo přímé slunce) a zároveň mít dobré světelné podmínky (neměla by tam být úplně tma). Vypadá to složitě, ale troufám si říct, že si vystačím s málem. Nějaký pěkný strom, keř, zatravněná plocha. Pak už je vše jen o kompozici a mém úhlu pohledu. Snažím se, aby fotografie měly hloubku, byly oživeny prvky přírody (větvičky, květiny v kompozici) a s ideálním světlem (např. prosvítající slunce skrz stromy na obličej apod.) a byly něčím zajímavé – např. opřeni o zeď, kmen stromu, foceno v leže z trávy. Je to hodně individuální, ale na otázku – kde vznikají pěkné fotky, mám jasnou odpověď – tam, kde je skvělá atmosféra. Ony se totiž pěkné fotografie dají pořídit snad úplně všude.

Jak poznám, že nekupuji „zajíce v pytli“? Děti rostou a čas se zpět vrátit nedá, nepovedené fotky můžou hodně mrzet.
Každý máme nějaký vkus a každému se líbí trochu jiný styl. Pokud ale hledáme dobrého fotografa, se kterým se shodneme, pak je přímo nezbytné kouknout se na jeho portfolio a nespoléhat jen na to, že nám ho kamarád/známý doporučuje nebo že nás zrovna zaujaly dvě aktuální fotografie. Zhlédnutím fotografií na webových stránkách či facebooku si utvoříme celistvý obraz o tom, jak dotyčný skrz hledáček kouká na svět, a zjistíme, zda je to náš šálek čaje. Nic vám totiž o fotografovi neřekne více než jeho ucelená práce.
Kde mohou rodiče najít inspiraci pro rodinné fotky?
Ti co neholdují chytrým telefonům a internetu mají inspiraci všude kolem sebe – reklamy na billboardech, fotografie v časopisech, knihy… stačí se jen dobře dívat.
Co konkrétně používám já kromě google search? Pinterest nástěnky – ideální k filtrování různých stylů a kategorií z celého světa.
Jak probíhá „ideální“ focení?
Přijdu, nafotím, odejdu 🙂 Ne, teď vážně. Jak jsem již zmínila, nejlépe se mi fotí v přátelské, uvolněné atmosféře. Nad to prostě není. Nikdy nečekám, že se klienti budou cítit před objektivem sebejistě, proto je důležité se jen bavit a udělat si např. hezkou procházku / piknik. To totiž vzniknou ty nejhezčí fotky. Samozřejmě, že se nevyvarujeme tomu ,,postavte se sem, chyťte si to dítko, otočte ho hlavou nahoru, čelem ke mně…“  Ale legrace nesmí chybět.

Práce fotografa se zdá drahá. Hodně lidí totiž vidí jen samotné fotografování. Kolik času ti zabere to, co není vidět – výběr a finální úprava fotek?
To je hodně důležitá a často opomíjená otázka. Zastávám názor, že v době digitální fotografie je její negativ hotový pouze z poloviny a ta druhá část je právě postprodukce, která je stejně důležitá. Pracuji ve dvou programech. Samotné fotky tedy projdou nejprve jen základním učesáním v Lightroomu – vytřídím fotky, které jdou do finálního zpracování, upravuji jejich světelnost, zkreslení objektivu, barevnost (vyvážení bílé, intenzita barev aj.) v krajním případě i ořezy. Takto upravené fotografie pak ještě zpracovávám ve Photoshopu, kde se provádějí retuše nedostatků (např pupínky, škrábnutí, vlas v oku…), případně si hraji s barevnými filtry, vinětacemi a mnoha dalšími prvky, které opět odpovídají konkrétnímu stylu focení. Následně tyto fotografie exportuji do webových galerií a případně vypaluji na DVD.
Celkově se jedná ještě o několikahodinovou práci mimo samotné fotografování. Dle náročnosti focení se pohybuji od cca 20 minut do 1 hodiny na fotografii.

Fotografie novorozenců jsou velmi populární. Jak to vlastně probíhá? Máš  nějaká doporučení?
Na úvod rodiče seznamuji se skutečností, že focení je poměrně náročné a to nejen časově. Maminky v šestinedělí jsou hodně vyčerpané, unavené (podobně i tatínci) a není lehké trefit se do režimu toho malého stvoření. Obvykle začnou platit Murphyho zákony. Vždycky po jídle spí, ale teď se mu nějak nechce 🙂 
Nejdůležitější ze všeho je, být naprosto v pohodě, aby mimiko tuto pohodu cítilo i z maminky. Najdeme pokojíček, kde je pěkné světlo a vhodné podmínky na focení (velké okno, postel, křeslo, gauč) a v ideálním případě přímotopem ještě trošku mrňouskovi zahřejeme pelíšek, aby se cítil příjemně. Po krmení maminka uspává a po cca 20minutách zkoušíme první polohování. Ne každému miminku se to líbí, takže na začátek volím vždy klasiku – tj. polohu na zádíčkách v klubíčku (šátek, wrap, dečka…) většinou bez rekvizit. Tím máme jistotu alespoň prvních záběrů. Poté zkoušíme různé polohy na bříšku, můžeme využít čelenky pro holčičky, čepičky pro kluky (newborn sety pro focení), stuhy, mašle a tak dále. Vytvořit pěkné fotografie se dá i v případě, že se miminku nechce spát. Ze všeho nejdůležitější je, aby maminka byla poblíž (není nad dotyk maminčiny dlaně) a celkově navozovala pro toho malého tvorečka co nejhezčí prostředí.

Báro, moc díky za detailní odpovědi! Pokud byste se chtěli podívat na Bářiny stránky, kde najdete více ukázek její práce (portréty, svatby, …) a také další rady v rámci jejího blogu, odkaz je ZDE.

Před objektivem:

Bára nás fotí od „úplného začátku“. Od našeho dětství jsme nikdy nebyli u profesionálního fotografa. I my se vlastně s Bárou učíme stát před objektivem. Z mého pohledu je opravdu nejdůležitější příjemná atmosféra. Fotograf si na vás musí udělat dost času. Pokud je na focení hodina, tak byste museli být profesionální modelové, abyste na fotkách vypadali uvolněně, protože za tak krátký čas nestihnete nic zkonzultovat, nezvládnete se pořádně upravit, občerstvit děti, jde se rovnou na věc a fotky podle toho pak vypadají. My si focení si užíváme, trvá několik hodin a je to pokaždé legrace. Nejlepší nápady vznikají přímo na místě a proto je důležité, aby fotograf uměl s klienty dobře komunikovat. To poznáte už v emailu nebo telefonu. Pokud se o vás nezajímá a jen si dohodne termín, nepošle žádné pokyny nebo doporučení, tak bych se obrátila na někoho jiného. Pokud narazíte na dobrého fotografa, tak už si ho „nechte“. Vaše vzpomínky budou mít podobný nádech a rukopis.

My jsme měli štěstí. Nejjednodušší to bylo, dokud byly holky ještě v břiše.

Takhle před více než rokem dopadly fotky našich holčiček, které přesně podle zmiňovaných Murphyho zákonů nespolupracovaly, spaly na střídačku, počůraly, co se dalo. Také už byly na novorozenecké fotografování dost velké, byly jim skoro dva měsíce. Nejlépe se prý novorozenecké fotografie dělají do 3 neděl. Fotilo se u nás doma v dost polních podmínkách. Ale dobrý fotograf si s tím dokáže poradit.

Hrozně mě baví fotky „behind scenes“, kterých nám vždycky Bára pár přidá.

Pak jsme se fotili, když byl holčičkám rok. To už bylo skoro nemožné je udržet na jednom místě, aby se vešly do záběru obě 🙂 Všichni jsme dělali opičky, skákali kolem a vraceli je „na místo“. Byla to docela dřina!

A pokud napadne sníh, tak zkusíme i nějaké zimní řádění. Doufám, že to klapne a že bude mít Bára dost trpělivosti. Holky totiž pochopily, že z druhé strany fotoaparátu jsou vidět obrázky a odmítají postát před objektivem 🙂

*Jantar*
Jestli se vám článek líbil, sdílejte ho dál! Budeme rádi!
Jantar Dandova
Maminka dvojčat, co se učí za pochodu a ráda se o ten proces dělí s ostatními. Snaží se o ekologický přístup k okolí, zdravý životní styl a celkově návrat k přírodě. Sem tam něco tvoří. Někdy se jí to daří, někdy ne. Na začátku roku 2015 založila blog Back on Trees a o svých pokusech píše veřejně. Pracuje jako lektorka nošení dětí a látková poradkyně, má vzdělání v oblasti psychomotorického vývoje kojenců.
Komentáře
  1. silvi landa napsal:

    Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Vítejte a bavte se!
    Smějte se, inspirujte se, pojďte si povídat v komentářích, chlubit se svými výrobky na Facebooku, žijte s námi a určitě nám dejte vědět, jak se vám tady líbí!
  • Co se děje u nás doma?
    Something is wrong.
    Instagram token error.
  • Vaše nejoblíbenější příspěvky
  • Co nám píší čtenáři?
  • Celá naše historie
    • 2018 (1)
    • 2017 (13)
    • 2016 (27)
    • 2015 (102)
  • Kde nás můžete vidět?
    300x250.jpg