Jak vypadaly Vánoce u Jantarů?

Asi jste si všimli, že jsem se v posledních 14 dnech odmlčela. Bylo to tím, že jsem si v předvánočním čase ukousla větší krajíc, než se dal zvládnout realizovat a publikovat (a neměla jsem ani naivně nic připraveného dopředu). A o svátcích jsem se chtěla naplno věnovat rodině a načerpat síly. To se mi podařilo a jsem zpět novým elánem! A přináším náhled pod pokličku našich prosincových dnů.
 

Vánoční šílenství propuklo v pátek 11.12, kdy mi došlo, že už opravdu nezbývá moc času. Ale na druhou stranu mi připadalo, že ho je ještě dost, abych stihla uklidit, upéct a vyrobit všechny dárky. Tak jsem se do toho pustila. Bohužel jsem typický „nabalovač“ a z jednoduchých úkolů se stávají v mém podání obří projekty.
Úklid kuchyně byl číslo jedna. Přece se mi bude péct lépe v kuchyni, kde je pořádek a dobrý systém. A tak se to vezme z gruntu, však už jsem to minimálně od loňska nedělala a na nový rok to chci mít v cajku, no ne? Alespoň dvě poličky zabírají věci, které už dneska nepoužíváme (třeba lahvičky na sunar). Tak jsem všechno vyndala, omyla, přeorganizovala.. a.. rázem přišla o dva dny. Ale považte, stálo to za to (jen je mi líto, že nemám fotky before-after):
Obzvláště hrdá jsem na dva dlouho prokrastinované počiny:
1) Přesypání všech mouk do molům a vlhkosti odolných plechovek od Nutrilonu. Do velké se vejde kilovka a do malé půl kila. Takže jestli máte v okolí maminu, která dokrmuje něčím v plechovkách, tak jí zkuste o pár kousků stáhnout. Jsou ideální na skladování potravin.
2) Označení koření. Někde jsem kdysi viděla pytlíkové koření popsané kolíčky. To plní hned tři funkce. Je to přehledné, koření drží zavřené a nevyčmuchne a nezabere tolik místa jako v kořenkách. Trvalo mi to jen asi pět let od objevení do realizace.
Kuchyně je uklizená, na řadu přichází perníčky. Asi si říkáte, že na to už je pozdě, že nezměknou. Omyl. Mám v rukávu vyzkoušený recept, který je měkký ihned a navíc fakt strašně dobrý (TADY). Letos jsem se ale rozhodla, že je upeču tak, aby je směly i holčičky. Cukr jsem nahradila sypkým sladem, pšeničnou mouku žitnou, med tekutým sladem, kypřící prášek vinným kamenem a vynechala kakao. Dětem to chutná, my jsme si řekli, že zdravé zase „vocuďpocuď“ a upekla jsem ještě sladkou várku pro nás. Recepty budou napřesrok, protože letos už jsou jaksi pasé.
Holčičí perníčky
Nabuzená úspěchem (děti to s chutí jedly) jsem se pustila do dalšího pečení. Na řadě byly sušenky. Ale protože nabaluji, tak se k tomu přidala výroba vlastních razítek na vzorování sušenek ze slaného těsta. To neklaplo. Těsto se nějak nepovedlo a nešlo z něj udělat nic slušně vypadajícího a použitelného. Nevadí, napřesrok si vyrobím keramické (určitě totiž začnu včas). Tak jsem zkusila sušenky zdobit pomocí osvědčeného dna skleničky. Ve svém oblíbeném receptu (TADY) jsem nahradila opět cukr sypkým sladem, ale přidala jsem asi pětinu navíc, protože ty perníčky nám přišly sladké málo. Pšeničnou mouku vystřídala špaldová a melasu nahradil tekutý slad, vinný kámen jsem použila místo kypřícího prášku.
Krásné, že? Blbé je, že po třech minutách v troubě se z těch nádherných sušenek stala jednolitá bublající masa. Nechutná. No nic, zkusím příště experimentovat méně 🙂
Na stůl jsem nakonec zvládla (s manželovou zdobící pomocí) úspěšně dopravit čtyři druhy pečiva. K perníčkům přibyly výborné datlové špalíčky podle Kuchařky ze Svatojánu (TADY). Ty budu určitě dělat i přes rok jako rychlé mlsání pro sebe, děti i návštěvy. A ještě jsem vyzkoušela její pomerančové cukroví s kustovnicí (TADY). Slad jsem místo cukru pro jistotu neriskovala. Poznatek z prvního pečení říká, že kustovnici je nutno vymačkat, ne jen okapat, jak uvádí recept. Těsto bylo příliš mokré, na to aby se s ním dalo pracovat a musela jsem přidávat snad dvojnásobek mouky, což určitě uškodilo chuti. I tak, ale byly moc dobré.
Taťka se vrhnul na koupelnu a perfektně ji vypígloval. Navíc pro holčičky udělal poličku, kde mají ručník, zubní kartáčky a pastu v dosahu. Zuby si čistí tak třikrát denně. Nadšení si vysvětluji tak, že jim chutná zubní pasta (naštěstí jim stačí jen miniaturní množství) a baví je si přistrkat stoličku a máčet zubní kartáček pod tekoucí vodou.

 

Zvládli jsme uklidit i zbytek bytu. Včetně rozmontování stávající postele, čímž jsme se dostali na půl cesty k plánovanému obřímu trojlůžku.
Na řadě byly dárečky. Naštěstí jsme v mé polovině rodiny letos zavedli jiný obdarovávací systém, takže mě toho nečekalo tolik. Dohodli jsme se totiž, že si v rámci dospělých vylosujeme, kdo komu bude dávat dárek. Takže každý z nás jeden dal a jeden dostal. Všichni díky tomu měli dost času vymyslet perfektní dárek pro toho svého člena rodiny a nikoho to finančně nevyčerpalo. Stálo to za to a už u toho zůstaneme. Bylo to pěkné, napínavé, dojemné i vtipné. Laťka je pro příští roky opravdu vysoko.
Já jsem si vylosovala svou mamku. Dlouho jsem si lámala hlavu a nakonec mi kamarádka díky své poznámce připomněla, že si naši zařídili novou ložnici a že v ní nemají žádné obrázky a že máma zmiňovala, že by chtěla na zeď fotky holčiček. Fotky na plátno už by mi 22.12. nikdo nezvládl vyrobit, tak jsem jí je namalovala. Na to návod nebude, to nejde. Snad jen zmíním, že pomohlo si hodit na počítači vybrané fotky rovnou do hnědých tónů a udělat přes ně mřížku, díky které je jednodušší zachovat rysy a proporce a že jsem malovala prašnými křídami na předem natažená plátna koupená v Lidlu.
Pak přišla na řadu druhá mamka a taťka. Těm vymyslel dárek můj muž. Dostali prázdné ručně zdobené album s „fotografickými úkoly“ na následující rok. Stylem: holčičky na procházce s pejskem, dědeček uspává, koupání na dvorečku, … Mamka si totiž pořídila letos nový foťák, který dělá moc pěkné fotky a opravdické papírové album má větší kouzlo než fotoknihy, které si nechávají vyrobit. Překvapivě trvala výroba alba asi třikrát tak dlouho než portréty..myslela jsem, že před štědrým dnem asi nepůjdu vůbec spát 🙂 Ale i pozdě v noci jsem zvládla plus mínus fotit postup, takže návod bude.
Úplně jsem ale nezvládla zdokumentovat další home-made dárek, který dostala prababička s pradědečkem. Prababička k tomu prohlásila: „Už je mi (tolik a tolik) a říká se, že člověk pořád zažívá něco poprvé. Tak tohle je poprvé, kdy jsem dostala k Vánocům práci.“ Věnovali jsme jim deník pojmenovaný „Prosím, vzpomínejte“. Na každé stránce je otázka, která se týká jejich života a rodinné historie. Vlastně to bude dárek pro nás všechny. Víc se k tomu rozepíšu někdy příště a i fotku doplním.
Pro holčičky jsem bohužel plánovaný dárek nestihla, ale to nevadí, radost jim udělá i v půlce ledna. Jinak od nás dostaly pár dřevěných hraček, mezi nimiž vedou mašinky z IKEA.
Pak už zbývalo jen všechno zabalit. Chtěla jsem přírodní papír, muž si to při nákupu vyložil jako „papír s přírodními motivy“ a dovalil poměrně smutnou černobílou džungli. Napadlo mě, že se toho ale dá využít a barvičkami vyzdvihnout na každém balíčku nějaký motiv a nakonec to dopadlo dobře.
A Ježíšek mohl příjít. Letos u nás u stolu zasedla manželova rodina a bylo to prima, švagr hrál při přípravě večeře koledy na klarinet, ostatní zpívali a žádní sousedi neprotestovali.
Z holčiček jsme pro jednou udělali opravdu hočičky

 

Ony stromek neodignorovaly, ale naopak s kouzelným výrazem pozorovaly.

 

Pak to byl fofr, že se nedaly zachytit

Největší úspěch z prvního nadělování rozhodně zaznamenaly kočárky.

A já jsem dostala kvašák, takže budu experimentovat a pochopitelně se dělit o zkušenosti.

Druhý den nás čekal Ježíšek u další babičky. Tam si zvládly dojít pěšky (skoro kilometr a půl). Jsem pyšná!

U mých rodičů to bylo moc fajn, jak už jsem psala výš. Mě si vylosoval můj muž. Schválně, kdo pozná, který dárek byl pro mě?

 

Měl to chudák těžké a nemohl to doma ani zabalit, balil u našich před domem v autě 🙂 Dostala jsem embosovací sadu. Až zjistím, k čemu to je a zvládnu to úspěšně použít, tak se určitě pochlubím 🙂

Největší překvapení mě ale ještě čekalo. U mých rodičů doma pod stromkem ležel dárek od jedné ze čtenářek – paní Jiřiny Riedlové, které moc děkuji! Propašovala ho moje babička a mě to obrovsky překvapilo a potěšilo. Prý když máme doma „dřevník“, tak by tam mělo být i jehličí 🙂 Kdo by nechápal, co je tím myšleno, tak to najdete TADY. Už má své místo na gauči. Holčičky fascinuje a osahávají fotku 🙂

 

Bylo to náročné a Johanka padla za vlast takhle vtipně:

A mě se na další návštěvě, tentokráte u tetičky, povedly tyhle dvě fotky, ze kterých mám fakt radost. Jsou takové typické.
Johanka si prohlíží „prstýnek“

 

Rozárka zkoumá stoličky, které taky „dostala k Vánocům“

V dalších dnech jsme ještě cestovali po další rodině a odpočívali a užívali si pohody..a teď zase vzhůru do práce! Těším se na další rok psaní, tvoření, lektorování..Předsevzetí a plány až zítra 🙂

*Jantar*

Jaké byly vaše Vánoce, co vám udělalo radost?

Jestli se vám článek líbil, sdílejte ho dál! Budeme rádi!
Jantar Dandova
Maminka dvojčat, co se učí za pochodu a ráda se o ten proces dělí s ostatními. Snaží se o ekologický přístup k okolí, zdravý životní styl a celkově návrat k přírodě. Sem tam něco tvoří. Někdy se jí to daří, někdy ne. Na začátku roku 2015 založila blog Back on Trees a o svých pokusech píše veřejně. Pracuje jako lektorka nošení dětí a látková poradkyně, má vzdělání v oblasti psychomotorického vývoje kojenců.
Komentáře
  1. Anonymní napsal:

    u nás byly takové poklidné. Co se dárku týče, tak bohužel od rodičů dostáváme peníze, ať si něco koupíme, i když dárek by potěšil víc. Ale od přítele jsem dostala tyto náušnice http://www.goldeligius.cz/zlate-nausnice/nausnice-se-zirkony-n3024.html a navíc ještě romantický pobyt v Krkonoších. Radka Králová

  2. silvi landa napsal:

    Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Vítejte a bavte se!
    Smějte se, inspirujte se, pojďte si povídat v komentářích, chlubit se svými výrobky na Facebooku, žijte s námi a určitě nám dejte vědět, jak se vám tady líbí!
  • Co se děje u nás doma?
    Something is wrong.
    Instagram token error.
  • Vaše nejoblíbenější příspěvky
  • Co nám píší čtenáři?
  • Celá naše historie
    • 2018 (1)
    • 2017 (13)
    • 2016 (27)
    • 2015 (102)
  • Kde nás můžete vidět?
    300x250.jpg