Obal na knihu z plsti

Vzhledem k tomu, že s dvojčaty není peněz nazbyt, tak většinu dárků řeším stylem „Udělej si sám“. Vždy dokumentuji výrobní proces, a tak se tady budou průběžně objevovat pro inspiraci i s návodem na výrobu. Kamarádce jsem letos k Vánocům věnovala tenhle obal na knihu. A měl úspěch. Výroba nezabere víc než hodinu.

How to make a felt book cover


Potřebujete:
  • dostatečně velký kus/kusy plsti (v mém případě tři obdélníky)
  • moulinku (to je ta tlustá bavlnka)
  • nit
  • výsek z filcu na záložku (koupit možno třeba ZDE)
  • šicí stroj (ale obal z plsti se velmi snadno ušije i v ruce, takže vlastně potřeba není..)

Nejprve se musíte rozhodnout, na jak velkou knihu má obal být. Nepřišla jsem na to, jak udělat naprosto univerzální řešení, které by se dalo velikostně upravit na jakoukoli knihu, a tak jsem se snažila zvolit „průměrný“ formát. 
Podle této průměrné knihy jsem střihla obal (kniha je průměrná pouze rozměrem, nikoli obsahem, Dan Simmons je neuvěřitelně dobrý spisovatel!). Nesehnala jsem dost velký kus plsti, abych ho mohla ušít z jednoho kusu. Dva obdélníky jsem zmenšila tak, aby tvořily přední a zadní stranu. Okolo okrajů knihy je potřeba nechat dostatečný prostor na šev – zhruba půl centimetru.

Tam, kde je zelená čára, jsem obdélník ustřihla (zase půl centimetru od kraje).

Šipka naznačuje, kde bude šev. Tam nestříhejte! Přidejte si asi 1 cm.

Z moulinky jsem vyrobila tkaničku na záložku. Udělala jsem to tak, že je tkanička jakoby ocásek, takže jsem moulinkou prošila sobovi zadek a tím vytvořila smyčky, ze kterých se pak plete technikou fingerloop braiding tkanička (prošitý zadek bude pak lépe vidět v detailech). Tady je návod na pletení tkaničky:
Zmenšené obdélníky jsem sešila delší stranou k sobě a na jedné straně přišila tkaničku.
Pak se rozžehlí šev a úhledně se prošije půl centimetru od středu.
Z posledního obdélníku jsou ušité vnitřní části kapsy na desky. Položí se na rubovou stranu a půl centimetru od okraje se přišijí. To je ten půl centimetrový přídavek ze začátku. 
Obal jsem ještě ozdobila zimním motivem sněhových vloček.
A tady je finální podoba s detaily (třeba toho slíbeného sobího zadku).

Zjistila jsem, že z vyráběných drobností mají všichni o kus větší radost než z nějakých „velkých“ darů. Myslím si, že ocení, že si člověk pohrál s nápadem, výrobou a vložil do dárku kus sebe, věnoval jim čas (a někdy i dost nervů) – a to i když finální výsledek není žádná super pecka. Darovat šampon a sprcháč umí každý (to je mimochodem zhruba stejná cenová investice jako tenhle obal). Když takový dárek dostanu, tak se neubráním a přemýšlím, jestli tím třeba dotyčný nechtěl něco naznačit? Hlavně mi tam chybí ta samá podstata – vymyslet dárek, který druhý ocení a udělá mu radost, ne jen prostě NĚCO dát, aby se neřeklo.
A mě neskutečně baví brouzdat internetem a hledat inspiraci na ten nejlepší dárek, který jsem v tu chvíli schopná vyrobit. Mám u toho vždycky takový euforický pocit, říkám tomu „epileptická múza“. Mám to od malička, když něco tvořím. Hlavou mi víří myšlenky, skáčou od nápadu k nápadu, mám dojem jako když slyším takové mumlání na pozadí. Když začínám být na stopě, tak se kolikrát nemůžu ani nadechnout. Blbé je, že nemůžu většinou ani usnout, dokud to není finálně vymyšlené. A když už na to přijdu, tak mám většinou takovou radost, že musím vzbudit manžela a hned se s ním podělit. Ano, tak hrozná žena jsem. A mám tak skvělého muže, který se na mě usměje a pochválí mě a ráno si nic nepamatuje..
A rozhodně radši dárky dávám, než dostávám 🙂
Jak to máte vy?
*Jantar*
Jestli se vám článek líbil, sdílejte ho dál! Budeme rádi!
Jantar Dandova
Maminka dvojčat, co se učí za pochodu a ráda se o ten proces dělí s ostatními. Snaží se o ekologický přístup k okolí, zdravý životní styl a celkově návrat k přírodě. Sem tam něco tvoří. Někdy se jí to daří, někdy ne. Na začátku roku 2015 založila blog Back on Trees a o svých pokusech píše veřejně. Pracuje jako lektorka nošení dětí a látková poradkyně, má vzdělání v oblasti psychomotorického vývoje kojenců.
Komentáře
  1. Pavlí , moc hezký názor na dárky .Ikdyž nejsem ještě mamina na mateřské tak uvítám nějaké finanční a kreativní nápady na dárečky..A moc dobře znám to čemu říkáš epileptická múza ..jen jsem to nikdy nepojmenovávala a moc mě ten název pobavil 😀 .. Jen tak dál tvůj blog mě opravdu baví číst

  2. Hraboška napsal:

    Jo, to usilovné vymýšlení před spaním znám. Jednou jsem prostě neusnula, dokud jsem jistou věc v hlavě "nedošila" (a nepoznamenala si ty nápady na kus papíru). Jinak dárky taky moc ráda dávám vlastnoručně vyrobené (akorát u prarodičů narážím na problém, že to pak vůbec nepoužívají "aby se to nezničilo", takže třeba vzpomínková deka k dědovým sedmdesátinám leží pečlivě zastlaná pod postelí, grrr), nebo aspoň koupené "na míru" či podle přání obdarovaného, ne ten univerzální sprcháč 🙂

  3. Jantar Dandová napsal:

    To jsem ráda, že nejsem sama 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Vítejte a bavte se!
    Smějte se, inspirujte se, pojďte si povídat v komentářích, chlubit se svými výrobky na Facebooku, žijte s námi a určitě nám dejte vědět, jak se vám tady líbí!
  • Co se děje u nás doma?
    Something is wrong.
    Instagram token error.
  • Vaše nejoblíbenější příspěvky
  • Co nám píší čtenáři?
  • Celá naše historie
    • 2018 (1)
    • 2017 (13)
    • 2016 (27)
    • 2015 (102)
  • Kde nás můžete vidět?
    300x250.jpg