Obří gauč

Recyklace: Pořádná válenda v obýváku

Přirozeným procesem nám v obýváku z gauče vzniklo obří váleniště s přezdívkou „dřevník“. A můžu něco podobného vřele doporučit všem. Krásně se nám tam vegetuje, můžeme být všichni přitulení na jedné hromadě a přitom nemusíme být. Zamilovaly si ho i návštěvy. Do té doby se našemu gauči všichni nějak vyhýbali, asi že nebyl až tak pohodlný a seděli raději u kuchyňského stolu. Tomu je teď konec a na dřevníku se válejí všichni. I prababičky.
 
Začalo to asi tím, že jsme holčičky nechávali od malička spát blízko u nás. Hluk nehluk. Takže často usínaly přitulené u nás na gauči, zatímco my jsme „zabíjeli čas“ sledováním seriálů nebo knížkami.
Dodnes holky málokdy spí v místnosti, kde nejsme i my. Ne, že by s tím měly problém, ale je nám všem příjemnější, když jsme spolu.
Jakmile se začaly více pohybovat, tak jsme je museli přesunout z gauče níž, a tak jsme trávili většinu času na zemi na dece. Obýváková postýlka byla už tou dobou výhradně kočičí území a my jsme je tam ani nechtěli dávat, aby si nezačaly předčasně sedat a stoupat za pomoci postýlkových šprušlí. Nehledě na to, že prostě mám z dítěte zamřížovaného v postýlce nebo ohrádce nějak osypky.
Nebudu lhát, deka na zemi nebyla ani trochu pohodlná. Tedy nám byla nepohodlná, dětem ne. Pro ně je naopak pevná podložka naprosto zásadní, na měkkém se jen velmi těžko budou učit otáčet na bříško, klekat na čtyři a lézt. Naštěstí mě poměrně záhy napadlo, že bychom mohli vytáhnout jednu z našich starých matrací a dát ji před gauč. Naše horolezkyně se naučily i zdolávat výšku gauče přes matraci a díky tomu méně padaly.
V té době navíc zavrhly hacky, protože se jim začalo líbit spaní na bříšku. Zvykla jsem si je uspávat tak, že jsem se rozvalila na té matraci pod gaučem do pololehu a ony se přitulily z boku a usnuly. Já jsem se pak opatrně vymotala a měla jsem klid. Žádné houpání, žádné pochodování. Samo to tak příjemně vyplynulo.
A jednoho dne přišel šok. Děti se začaly žmoulat, tak jsem je posbírala, přitulila a ony si odlezly o kus vedle a usnuly samy. Skoro mě to i mrzelo. Ale od té doby usínají vyloženě „samovolně“. Zhusta se stává, že třeba vařím a nakouknu z kuchyně do obýváku a vidím, že sbírají dudlíky a plenky (to jsou naši uspávací pomocníci, čím víc plenek, tím líp, zvyk jsme jim asi vypěstovali tím, že jsem jim podkládali plenkami hlavu, protože ublinkávaly) a stěhují se na váleniště a ukládají se ke spánku. Občas se mi podaří se mezi ně nasoukat a užít si to.
Samozřejmě ne vždy je usínání takhle idylické a někdy už potřebujeme, aby odpadly, ony jsou ukňourané a unavené a ne a ne zabrat. Mám naštěstí velmi kreativního muže. Jednou mi takhle do kuchyně hlásí: „Pasti zabraly“. Já se automaticky děsím, co vymyslel, jaké proboha pasti a na co? Vymyslel pasti na děti. Mazaně rozmístil po zemi v obýváku polštáře, na ně položil plenky a čekal, až se holky chytí. Během pěti minut spaly.
 
Pak přišel ještě s jedním geniálním nápadem. Gauč jsme rozložili, za něj dali druhou matraci a vznikla stávající podoba. Místo na zem klademe pasti přímo na váleniště. Dneska se málokdy stěhujeme na spaní do ložnice, jenom se postupně přidáváme na dřevník a já se musím smát, že jsme měli pocit, že nutně budeme potřebovat třípokojový byt. Garsonka se slušnými úložnými prostory by nám evidentně stačila.

 

 

A já jsem se především konečně dostala k tomu, potáhnout i matraci stejnou látkou, kterou jsem už kdysi vylepšila náš starý gauč. Návod na potah matrace následuje:
Látku položíte lícem nahoru a na ni položíte matraci. Tu látkou obalíte.
V rozích sešpendlíte.
A ještě pro jistotu namalujete fixkou, kudy vede budoucí šev.
Pak ostřihnete přebytečnou látku, aby se vám lépe pracovalo.
Potah je z poměrně silné a naprosto nepružné látky, musela jsem tedy vyřešit, jak snadno dostávat rohy potahu přes rohy matrace. Nakonec jsem sešila švy jen z části, zbytek nechala nespojený a jen obroubila. Po celém obvodu vnitřního otvoru jsem udělala tunýlky, do kterých jsem protáhla gumu, která byla dost pevná, aby udržela potah napnutý.
Pohled zevnitř na šev v rohu
Podle tohohle návodu si můžete našít třeba i vlastní prostěradla.
Závěrem pro pobavení pár „momentek“ z dřevníku. Holčičky dokáží usnout téměř v jakékoli poloze a někdy je to hodně vtipné (to mají po tatínkovi). Snažím se fotit všechny takové situace a jednou jim z toho udělám asi koláž nebo video.

 

Někdy usnou přímo „uprostřed akce“ a tahle tedy vede:
*Jantar*
Jestli se vám článek líbil, sdílejte ho dál! Budeme rádi!
Jantar Dandova
Maminka dvojčat, co se učí za pochodu a ráda se o ten proces dělí s ostatními. Snaží se o ekologický přístup k okolí, zdravý životní styl a celkově návrat k přírodě. Sem tam něco tvoří. Někdy se jí to daří, někdy ne. Na začátku roku 2015 založila blog Back on Trees a o svých pokusech píše veřejně. Pracuje jako lektorka nošení dětí a látková poradkyně, má vzdělání v oblasti psychomotorického vývoje kojenců.
Komentáře
  1. Hraboška napsal:

    Tak poslední fotka způsobila, že jsem se málem udusila snídaní :-)). Váleniště je super, mít na to prostor, taky by se mi líbilo.

  2. lerozka napsal:

    Název dřevník je hrzně vtipný:-))
    A Vaše holčičky jsou krásné a neskutečně roztomilé.

  3. Unknown napsal:

    Ty spací polohy jsou úplně nejvíc 😉 😀

  4. SeqeenNetopirek napsal:

    Při prvním pohledu jsem si myslela, že je matrace připojená ke gauči na tvrdo 😀
    Co se týče prostor tak souhlasím. My máme 2+kk – dva dospělí, 6 letá Fazole, 2 měsíční Feferonka a kočka. po vyřešení úložných prostor a značného vyházení krámů, se sem pohodlně vejdeme. A holky mají i spoustu prostoru na zemi na hraní 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Vítejte a bavte se!
    Smějte se, inspirujte se, pojďte si povídat v komentářích, chlubit se svými výrobky na Facebooku, žijte s námi a určitě nám dejte vědět, jak se vám tady líbí!
  • Co se děje u nás doma?
    Something is wrong.
    Instagram token error.
  • Vaše nejoblíbenější příspěvky
  • Co nám píší čtenáři?
  • Celá naše historie
    • 2018 (1)
    • 2017 (13)
    • 2016 (27)
    • 2015 (102)
  • Kde nás můžete vidět?
    300x250.jpg