Z mého deníčku: Krmení dravé zvěře

Zase něco z reality života s dvojčátky. Máme doma dva otesánky a uspokojit jejich apetit není nic jednoduchého. 

U dětské lékařky mi sestřička radila, ať jim napoprvé uvařím jednu mrkev a že budu ráda, když do nich dostanu jednu dvě lžičky. A jak to budou plivat a jak se musím obrnit trpělivostí a zatnout zuby a neustat. Že za měsíc, dva už to bude lepší. Byla jsem psychicky připravená. Chachá! Hned první den jsem musela honem dovařovat další várku, protože se dožadovaly nášupu. 
Druhý den zbaštily každá 150g a s neměnícím se nasazením jedí dodnes: 
Hodinu po snídani (!) holky stojí v kuchyni a hlasitým „HAM HAM“ mi dávají najevo, že je čas na svačinu. Dávám honem vařit vodu na instantní obilnou kaši. To je nejrychlejší jídlo, které dokážu připravit. Do ruky jim mezitím zkouším propašovat rýžový chlebíček, vědoma si toho, že než zaliju kaši a než vystydne na poživatelnou teplotu, tak bude řev. „NE!“ a chlebíček letí na zem. Ok, krájím jablíčko a popoháním v duchu konvici, která mi v takových chvílích vůbec nepřipadá rychlovarná. Měsíček jablíčka do ručičky, spokojené výrazy, sedají si. Uf, zabralo to. Konvice bublá a já zalívám kaši. To moje bystré děti registrují a přestávají se zajímat o jablka. Stoupají si: „HAM HAM..“. Zkouším připomenout jablka a strkám jim oslintané zbytky zpátky do ručiček. Smůla. JAK jsem mohla v pátek zapomenout koupit křupky a jáhlové piškoty?!? Ty jsou téměř ve 100% spolehlivé a zaberou. 
Proces trvá moc dlouho a na dětských tvářích se objevuje frustrace, kterou můj obličej věrně kopíruje. Je to tu: „Uáááá UÁAÁ“. Několik mých kamarádek se shodlo, že jsou holčičky nejhlasitější miminka, které potkaly. O tom, že jsem nestihla včas připravit jídlo, ví celé sídliště. To jenom díky tomu, že je dnes chladněji a máme zavřená okna. V těch tropech byly tutově slyšet až dolů do města. Propadám panice, zoufale míchám kaši, foukám, dolívám studenou vodu a tak nahlas, jak mé hlasivky dovolí, opakuji: „Už jen chvilku, vydržte..“. Zároveň se modlím, abych to celé stihla dřív, než se dostanou do otáček a budou odmítat cokoli, co jim nabídnu. Stihla jsem to jen u Johanky, takže ta spokojeně dlabe, zatímco Rozárka uhýbá před lžičkou a předvádí svoje amokové jogínské cvičení a ječí. Beru ji na klín, Johanku nechávám stát a doufám, že to zabere. Nezabralo. Rozárka může mít taky žízeň. PROČ nemám připravenou vodu?!? Jsem nepoučitelná! Stojím před rozhodnutím, jestli ji mám nechat plakat a nakrmit Johanku, nebo to risknout a zkusit jí nalít vodu a pak se vrátit k Johy, která už vypadá vcelku spokojeně. Tedy dokud jí pravidelně plním pusu. 
Ještě zkouším, jestli Rozárka nechce papat sama. To je totiž hitovka posledních dnů. Jak já byla pyšná matka, když poprvé projevily zájem a vzaly si samy do ruky lžičku a trefily se do pusy. Šlo to krásně. Mám nejšikovnější děti pod Sluncem! Později zjistily, že kaše a různé kejdy jsou taky výborné hračky a já už si tak negratulovala. V puse končí v lepším případě každá druhá lžička, ty ostatní jsou k nalezení na podlaze, gauči, židli, na mém oblečení, na jejich oblečení i ve vlasech (klaním se k zemi svým babičkám a mojí mamince, které měly doma koberce a dečky a vůbec věci, které se špatně čistí). Fakt tedy je, že je vrcholně roztomilé, když se krmí navzájem.
O BLW (baby led weaning) zase někdy příště 🙂
Sama papat nechtěla. Riskuji tedy a vrhám se ke dřezu, abych zkusila, jestli nechce jen napít a pak bude pokračovat v klidu s jídlem. Výsledek je takový, že Rozárka žízeň neměla (ale zvládla zlít sebe i okolí důkladně) a už řve i Johanka (něžné sloveso pláče se na tenhle zvuk opravdu použít nedá), které na deset vteřin vypadl přísun kaše. Zkouším se vrátit ke krmení Johy, ale už vidím, že taky začíná s jógou. Tak beru lahvičky a připravuji sunar, který jako jediný (naštěstí) spolehlivě funguje. 
Hypnotizuji děti, aby po vypití sunaru odpadly a já si mohla dát oraz, protože jsem fakt vyřízená (tedy po tom, co komplet vytřu celý obývák umatlaný od jablek a kaše). Je osm hodin ráno.
Ale nebojte, mít dvojčata je RADOST (většinou)!
*Jantar*
Jestli se vám článek líbil, sdílejte ho dál! Budeme rádi!
Jantar Dandova
Maminka dvojčat, co se učí za pochodu a ráda se o ten proces dělí s ostatními. Snaží se o ekologický přístup k okolí, zdravý životní styl a celkově návrat k přírodě. Sem tam něco tvoří. Někdy se jí to daří, někdy ne. Na začátku roku 2015 založila blog Back on Trees a o svých pokusech píše veřejně. Pracuje jako lektorka nošení dětí a látková poradkyně, má vzdělání v oblasti psychomotorického vývoje kojenců.
Komentáře
  1. Tak tenhle článek mi při mé ranní uspávací a houpací službě opravdu zvedl náladu! 😀

  2. Zuzana A. napsal:

    Skladam obrovskou poklonu maminkam vsech dvojcat!
    Ja mam ditko jen jedno,vyda za 2. Adelka,13m,nechce jist temer nic a to ma za sebou obdobi,kdy jedla vse a mela hlad po hodine.Muzu nabizet,mixovat,davat po kouscich,nic nechce…Takze zlaty apetit holcicek (uklizeni me stejne nemine,vse,co nabizim,konci na zemi…)

  3. Jantar Dandová napsal:

    Měli jsme taky – mohly za to zoubky. Klubalo se jich šest najednou (2×6) ..neprošlo mi nic, byla jsem ráda za to, že zvládly nějaké mléko..a pak zase nastoupila klasická chuť k jídlu..:-)

  4. Radka napsal:

    Pobavila jsem se 🙂 Kdy jste s tou mrkvičkou začínali? Já si budu ještě měsíc užívat čisté podlahy a pak taky začnu vařit mrkev. Máte nějakou inspiraci pro vaření těch dětských jídel, kterou byste mi mohla doporučit.

  5. Jantar Dandová napsal:

    Mrkev jsem dávala až později, první příkrm byla dýně v šesti měsících. Čekala jsem, až děti začnou mít o jídlo zájem samy, takže ve chvíli, kdy mi koukaly do talíře, jsem začala 🙂

  6. Jantar Dandová napsal:

    Jsem si nějak neuvědomila, že sice nám byla doporučovaná mrkev, ale my jsme ji nedávali 🙂

  7. Veronika Hrubá napsal:

    Opravdu veselý článek, i když vám asi v tu chvíli veselo nebylo. 🙂 Me dítko už pomalu taky kouká do talíře, tak to vypadá, že koncem 5.měsíce začneme s obidkama. Mrkev tedy necháme na později
    🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Vítejte a bavte se!
    Smějte se, inspirujte se, pojďte si povídat v komentářích, chlubit se svými výrobky na Facebooku, žijte s námi a určitě nám dejte vědět, jak se vám tady líbí!
  • Co se děje u nás doma?
    Something is wrong.
    Instagram token error.
  • Vaše nejoblíbenější příspěvky
  • Co nám píší čtenáři?
  • Celá naše historie
    • 2018 (1)
    • 2017 (13)
    • 2016 (27)
    • 2015 (102)
  • Kde nás můžete vidět?
    300x250.jpg